Kolik stojí pražské Výstaviště?

Reflex | 30.10.2008 | rubrika: Risk a zisk | strana: 22 | autor: MAREK HUDEMA
ŠKODA ZA MILIARDU KORUN. To je první bilance požáru části Průmyslového paláce na pražském Výstavišti. Zároveň se zjistilo, že peníze z pojištění vyhořelé budovy nedostane Praha, které palác patří, ale soukromá firma. Znovu tak ožily diskuse o nájemních smlouvách pro město nevýhodných a o tom, jak se v Čechách – za účasti dvou největších politických stran – hospodaří s městským majetkem.

Průmyslový palác, jehož západní křídlo vyhořelo, byl sice pojištěn, ale pojistku platí, a peníze tak dostane nájemce areálu Výstaviště, kde palác stojí, tedy firma Incheba. Ta si s penězi z pojistky může udělat, co chce. Může znovu postavit vyhořelou památku, ale taky dát třeba opulentní odměny svým zaměstnancům nebo majitelům. Takový postup firmě kdysi mlčky schválila radnice.
Magistrát hlavního města chce Inchebu přesvědčit, aby znovu postavila repliku vyhořelého paláce. Pražský radní Milan Richter (ODS) tvrdí, že magistrát uzavře s Inchebou dodatek k nájemní smlouvě a do konce září 2010 firma obnoví na původním místě celý Průmyslový palác. Incheba zatím jedná vstřícně. „Respektujeme právo majitele, aby si určil, na co peníze z pojistky půjdou,“ uvedl ředitel a majitel Incheby Alexander Rozin. Je to logické, firma potřebuje na Výstavišti další výstavní plochy, kterých je nedostatek, a tak ráda palác znovu dostaví.
Jenže pokud by se firma rozhodla postavit palác jinak nebo místo něj postavit něco jiného, Praha na ni nemá žádné páky.
Radní Richter teď hrozí možným přitvrzením nebo přímo vypovězením smlouvy na pronájem Výstaviště. Ale dohoda, jež dává Výstaviště do pronájmu Inchebě za nadstandardně výhodných podmínek a na kterou město doplácí desítky miliónů korun ročně, se z důvodů případných neshod kolem rekonstrukce paláce vypovědět nedá.

PRAHA „ŠETŘÍ“

Jak se vlastně Praha dostala do téhle nevýhodné situace? Vše začalo v devadesátých letech a důvodem pozdějších problémů byla snaha „ušetřit“ městskou hotovost a také podivná vstřícnost některých radních k určitým firmám.
A svůj, byť nepřímý podíl má na celé kauze i stát.
V roce 1991 se konala na Výstavišti jubilejní, stoletá výstava.
Nutno podotknout, že pražskému magistrátu se do účasti na pořádání výstavy příliš nechtělo, ale nakonec jej k tomu dotlačil stát. Ten byl spoluvlastníkem Výstaviště a slíbil Praze, že za její pomoc při výstavě jí daruje svoji část Výstaviště. Navíc Společnosti pro pořádání Všeobecné československé výstavy půjčil peníze přes tehdy státní Československou obchodní banku – ČSOB.
Společnost pro pořádání výstavy pak na výstavišti postavila nové budovy, včetně Křižíkových pavilónů. Jenže výstava se přes krásu obnovené Křižíkovy fontány finančně nevydařila. Zůstal po ní téměř dvoumiliardový dluh. Není divu. Navštívil ji, pravda, tehdejší prezident Václav Havel, ale „úspěchy“ Československa jinak nikoho příliš netáhly. Monstrózní podniky vyšly z módy. Společnost pro výstavu byla před krachem a nemohla dodržet svůj původní závazek: převést pavilóny, jež postavila na Výstavišti, na hlavní město Prahu.
Místo toho Společnost ČSOB poslala do konkursu. Město ale potřebovalo získat nemovitosti na Výstavišti, které vlastnila Společnost. Z čistě praktických důvodů – v rozděleném areálu by nešlo dobře hospodařit. Jenže nikomu se nechtělo za stavby platit hotově, a tak se zrodila elegantní myšlenka: Výstaviště bude na pět až patnáct let pronajato nějaké firmě. Ta ale nebude platit nájem v hotovosti, nýbrž koupí budovy po krachující Společnosti. Pavilóny pak předá městu a za to bude moci hospodařit na Výstavišti. Město tak fyzicky nevydá ani korunu.

PRIMÁTOR A KORUPCE

Pražští radní dokonce v roce 2000 určili, že tou firmou bude společnost Musical – producent oblíbených muzikálů, jako byl například Jesus Christ Superstar. Záměr Musicalu vytvořit z Výstaviště zábavní park odpovídal koncepci radnice, která chtěla přestěhovat pořádání velkých výstav z Výstaviště na okraj Prahy. Musical byl navíc tehdy v oblibě i u celostátních politiků, kteří se na Výstavišti scházeli právě na muzikálových premiérách. Ruka byla v rukávu.
Jenže do hry vstoupil neočekávaně Alexandr Rozin, majitel Incheby. Dnes jeden z nejbohatších Slováků, tehdy nepříliš známý podnikatel ruského původu. Ten koupil přímo od konkursního správce objekty na výstavišti. Za 261 miliónů korun. A začal požadovat to, co měl původně slíbeno Musical, tedy pronájem Výstaviště. Praha se ještě pokusila vývoj zvrátit žalobou u soudu, ale neúspěšně. Incheba nabídla Praze tento obchod: Praha od ní koupí stavby na Výstavišti za více než 300 miliónů korun a pronajme jí celé Výstaviště. Radním se to zalíbilo. Navíc nebylo třeba platit nic v hotovosti.
Incheba dostala Výstaviště do pronájmu na patnáct let za 60 miliónů ročně – a nájem postupně „umazával“ pražský dluh u Incheby. Šedesát miliónů ročně,
to nebyl pro firmu špatný obchod, celé Výstaviště vydělávalo mnohem více. Navíc se jí povedlo prodat budovy na Výstavišti o několik desítek miliónů dráž, než je sama koupila od konkursního správce.
Opozice v zastupitelstvu města sice protestovala, že smlouvy jsou pro Prahu nevýhodné, ale neúspěšně.
Radnici totiž zcela ovládala koalice ČSSD (náměstkem primátora pro finanční záležitosti byl tehdy Jiří Paroubek) a ODS.
Radní dokonce obešli i vlastního primátora – Jana Kasla z ODS. Protože o něm bylo známo, že považuje pronájem Inchebě za nevýhodný, radní si počkali, až odjede na dovolenou, a pak smlouvu
schválili bez něj. Kasl později odešel z ODS, protože se prý podle něj nedokázala vypořádat s korupcí. A souviselo to i s klientelismem, jehož jedním z příkladů byly podle Kasla právě dohody s Inchebou.
To ale nebyl zdaleka ještě konec celého příběhu. V roce 2002 přišly povodně a stoletá voda pronikla i na Výstaviště. A protože Praha neměla prostředky na rekonstrukci Výstaviště, uzavřela s Inchebou téměř přesně rok po povodních dodatek ke smlouvě. Firma podle ní měla areál Výstaviště sama opravit – tedy, přesněji řečeno, proinvestovat v něm miliardu korun. Za to byl Inchebě
prodloužen nájem Výstaviště na šedesát let a nájemné sníženo na deset miliónů ročně (postupně poroste do roku 2054 na 30 miliónů ročně).

POVODNÍ K HALE

Přibližným propočtem vypadá vše v pořádku: Incheba investuje miliardu a o zhruba podobnou sumu – po započtení infl ace – se jí sníží nájemné. Ježe zdání klame. První nesrovnalost je, že miliardu má Incheba investovat do Výstaviště do roku 2012. Tedy do deseti let od povodní, které vyvolaly změnu smlouvy a nutnost „rekonstrukcí“.
To je trochu podezřelé. Navíc z dokumentů hospodářského výboru pražského magistrátu vyplývá, že jednou z investic by měla být největší víceúčelová hala ve střední Evropě za zhruba 600 miliónů korun. Zřejmě tak má pravdu jeden z kritiků smlouvy s Inchebou, zastupitel Jiří Witzany (Evropští demokraté).
Ten tvrdí, že Incheba investuje jen do toho, co sama potřebuje pro svou výstavnickou činnost. „Nedůležité“ investice Incheba odkládá pod různými záminkami a zbytek areálu prý podle Witzanyho spíš „vybydluje“.
Praha přitom každý rok „naleje“ do údržby Výstaviště zhruba 60 miliónů korun. Formálně jde ovšem o výdaje na rekonstrukci, nikoliv údržbu. V praxi to vypadá například tak, že Incheba udržuje plynoměry a Praha třeba rozvody plynu.

PAVEL BÉM: VŠE UKÁŽE ČAS

Není divu, že teď radní Richter mluví o nutnosti „přitvrzení smlouvy“ s Inchebou, zvláště když proniklo na veřejnost, že v rámci „popovodňových“ úlev Inchebě odpadla i povinnost pojistit majetek na Výstavišti ve prospěch města. Otázkou ovšem je, zda i radního Richtra nepopadne najednou neodolatelná vstřícnost k Inchebě jako jeho kolegy, nebo zda změna smlouvy nebude projednána v době jeho dovolené. Případ Kasl varuje. Současný pražský primátor Bém (ODS) navíc před nedávnem Mladé frontě DNES řekl, že výhodnost současné smlouvy s Inchebou „ukáže čas“. Takže uvidíme.

Foto popis| Pražské Výstaviště pronajímá město za 10 miliónů korun ročně, údržba ho ale stojí několikrát více
Foto autor| FOTO ČTK