Výstaviště v letech 1990

Výstaviště v letech 1990 – 2002 Varianta A (delší)

Areál Výstaviště (dříve Park kultury a oddechu Julia Fučíka) byl v roce 1990 státním majetkem, spravovaným Národním výborem hl.m.Prahy. V říjnu 1990 byl zapůjčen Společnosti pro VČSV, založené federální vládou ČSFR speciálně za účelem uspořádání Všeobecné československé výstavy v Praze 1991. Tato výstava, která měla být jubilejní k úspěšné Zemské výstavě 1891, byla naplánována ještě za Národní fronty jako presentace úspěchů socialismu. První postkomunistická vláda myšlenku převzala a prosadila uspořádání výstavy s pozměněným scénářem, v úmyslu oslavit novou svobodu a podpořit budování identity obnoveného demokratického státu. Ekonomicky však nový scénář zůstal stejně nerealistický, jako byl ten předrevoluční. To zjistila nová pražská samospráva, zvolená v listopadu 1990, a vyvinula velké úsilí k zastavení projektu, protože se obávala, že prodělek výsledně půjde nějakým způsobem k tíži areálu. Projekt však byl již v takovém stupni příprav, že se to nepodařilo, nehledě k tomu, že státní politická representace (ve výstavním výboru figurovala jména jako Mikloško, Pithart, Čarnogurský, Vrba, Štěpová, Schwarzenberg, Uhde, Snopko, Chren a další) akci považovala za prestižní a hlas města byl zcela osamocený.

Areál měl být Společnosti pro VČSV zapůjčen do června 1992, poté měl být vrácen městu, a to včetně staveb, které v něm Společnost pro konání výstavy postaví. Celá výstava byla úvěrována Československou obchodní bankou, úvěr dosáhl výše 1,2 miliardy Kč a nikdy nebyl splacen (během následujících let se dluh postupně s úroky přiblížil 2 miliardám). K zajištění tohoto dluhu zřídila ČSOB u staveb vybudovaných v rámci výstavy (Křižíkovy pavilony, Pyramida, Spirála, Dětský svět a další menší pavilony) zástavní právo.

Městu byly v letech 1992 a násl. postupně převáděna do vlastnictví všechna kulturní a zábavní zařízení (jako např. divadla, zoologická a botanická zahrada atd.), avšak areál Výstaviště byl ministerstvem pro privatizaci a ministerstvem financí zablokován a byly hledány různé ekonomické modely, jak jeho privatizací získat prostředky k umoření pohledávky ČSOB, tehdy ještě státní banky. Město s takovým postupem z pochopitelných důvodů nesouhlasilo - plně se potvrdily jeho předchozí obavy a orgány samosprávy nechtěly připustit, aby dluh vzniklý státní direktivou byl přenesen na pražany.

Protože historická část areálu, vzniklá v roce 1891, byla památkově chráněná, podařilo se ji uchránit před privatizací a převést do vlastnictví města rozhodnutím ministerstva kultury. Šlo o všechny historické stavby a naprostou většinu pozemků, a privatizovatelný majetek se tak prudce zredukoval na dvě skupiny: čistě státní majetek převážně technického charakteru (malá sportovní hala, administrativní budovy, přístupové komunikace, inženýrské sítě a malá část pozemků připojených k areálu až ve 20. století) a stavby Společnosti pro VČSV, zatížené zástavním právem ČSOB, postavené na (již) městských pozemcích.

Za tohoto nového majetkového uspořádání přestala být reálná jakákoli cesta, jak státní majetek využít k umoření astronomického dluhu – reálná hodnota privatizovatelného majetku byla řádově nižší, než pohledávky ČSOB a navíc ani nebyl bez hlavní (městské) části areálu samostatně využitelný. Proto vláda ČR v roce 1995 přijala usnesení, podle kterého byla připravena zbytek areálu převést do vlastnictví města v případě, že město zaplatí ČSOB alespoň část dluhu ve výši cca 650 mil. Kč. Ani tato částka však nebyla pro město přijatelná

Tím vznikla v areálu Výstaviště zablokovaná situace trojího vlastnictví, která znemožňovala jeho rozvoj, rozsáhlejší investiční činnost, uzavírání dlouhodobějších nájemních smluv atd. Za této situace město akceptovalo na přelomu 1997/98 nabídku společnosti Musical spol. s r.o., že bude nadále postupovat jako prostředník ve snaze města sjednotit vlastnicky areál Výstaviště a následně že se bude Musical podílet jako nájemce na transformaci areálu Výstaviště na společensko kulturní centrum, což byl dlouhodobý záměr města a zároveň předmět podnikání Musicalu. Podmínkou bylo, že k tomu Musical založí samostatnou akciovou společnost – v roce 1999 proto byla založena a.s. Zábavní a výstavní park.

Zábavnímu parku se podařilo během dvou let sestavit potřebné administrativní podklady a jednáním s ministerstvem financí a s ČSOB zajistit převod státního majetku do vlastnictví města odděleně od řešení dluhů Společnosti pro VČSV, na kterou mezitím ČSOB prohlásila konkurz. Na základě shromážděných evidenčních podkladů pak Zábavní park doložil ČSOB, že městem akceptovatelná cena objektů Společnosti pro VČSV (navzdory zástavnímu právu zajišťujícímu dluh cca 1,2 miliardy) nemůže být vyšší, než 240 mil. Kč a fakticky je ještě podstatně nižší (ročně vynášejí pouze kolem 10 mil. Kč). Za těchto 240 mil. Kč pak správce konkurzní podstaty majetek Společnosti pro VČSV nabídl k prodeji, Zábavní park zajistil potřebnou částku a předložil v zastoupení města konkurzní nabídku.

Do konkurzního prodeje však vstoupila výstavní společnost Incheba Praha spol.s r.o., která s nezastíraným úmyslem znemožnit Zábavnímu parku plnění jeho závazků vůči městu nabídla o 20 mil. Kč více. Zároveň prostřednictvím radního Dvořáka začala Incheba usilovat o uzavření dlouhodobé nájemní smlouvy k celému areálu Výstaviště. Správce konkurzní podstaty uzavřel v červnu 2000 s Inchebou kupní smlouvu, aniž by však při jejím podpisu dostal zaplaceno - Incheba požadované peníze pouze složila na zvláštní účet, se kterým správce nemohl disponovat.

Následně Incheba nepřesně informovala město, že nemovitosti koupila a zaplatila za ně, a nabídla je městu bezúplatně, pokud s ní bude nájemní smlouva uzavřena. Radní Dvořák společně s radním Němcem připravili komplex smluv, na základě kterých město (místo bezúplatného získání) objekty koupilo za stejnou cenu (tj. o 20 mil.Kč vyšší, než správce konkurzní podstaty nabízel), navýšenou ovšem o daňové povinnosti v celkové výši dalších 40 mil. Kč, a pronajalo Inchebě bez výběrového řízení celý areál Výstaviště na 15 let s opakovanou opcí dalších 5 let. Cenu 260 mil.Kč doložila Incheba zmanipulovaným znaleckým posudkem, který oceňoval dočasné stavby s nařízeným odstraněním jako by měly životnost 70 let apod.

Pro mezidobí, kdy se projednávaly otázky koupě objektů Společnosti pro VČSV od Incheby městem a nájemní smlouva Incheby ještě neplatila, byla uzavřena další smlouva, podle které se město s Inchebou jako dva vlastníci nemovitostí v areálu mělo dělit o výnosy z výstavní činnosti, očištěné o náklady na správu areálu prováděnou městskou příspěvkovou organizací Výstaviště Praha, v poměru 74 : 26. Skutečnost, že objekty Společnosti pro VČSV měly být podle smlouvy z roku 1990, ke které Incheba při konkurzním prodeji přistoupila, provozovány městem bezplatně až do doby, kdy budou městu převedeny do vlastnictví, nebyla v této smlouvě vůbec vzata v úvahu. Obdobně i fakt, že objekty, které Incheba koupila, leží na pozemcích města, nebyl nijak zohledněn a od Incheby nebylo požadováno za užívání městských pozemků žádné nájemné.

V tomto mezidobí pak Incheba donutila správcovskou organizaci Výstaviště Praha k uzavření podnájemních smluv, na základě kterých pořádala v areálu vlastní výstavy. Cena za podnájem v těchto smlouvách byla o 1/3 nižší, než platili ve stejném období ostatní vystavovatelé. Navíc ale Incheba soustavně neplatila ani své závazky z těchto beztak výhodných smluv, a v srpnu 2001 dosáhl její dluh vůči organizaci Výstaviště Praha 22 mil. Kč. Tím Incheba a) likvidovala konkurenci, b) dostala organizaci Výstaviště Praha do platební neschopnosti a c) dále způsobila, že organizace Výstaviště Praha, která v roce 1999 vykázala zisk 16 mil. Kč, se za prvních 8 měsíců roku 2001 dostala do ztráty 30 mil. Kč.

Když však přišlo na dělení výnosů z výstavní činnosti podle přechodné smlouvy, schválili radní Němec a předseda Kontrolního výboru Zastupitelstva Kubík rozdělení v poměru 21,8 mil.Kč pro město, 12,4 mil.Kč pro Inchebu. Učinili tak v rozporu se smlouvou, na základě Inchebou potvrzené tabulky, rozepisující výnosy výstavní činnosti bez odečtení nepřímých nákladů na správu areálu. Při tom byli dle tvrzení ředitele Výstaviště Praha výslovně upozorněni, že tyto náklady je třeba ještě zohlednit a věděli, že organizace Výstaviště Praha je v hluboké ztrátě. Kdyby byly výnosy z výstavní činnosti vypočteny řádně podle smlouvy, zbylo by na Inchebu méně než 1 mil. Kč.

Ihned, jakmile byly dokončeny úkony související s koupí objektů Společnosti pro VČSV městem od Incheby (v polovině srpna 2001), obsadila Incheba areál výstaviště včetně archivu, Výstaviště Praha muselo propustit téměř všechny zaměstnance a v listopadu 2001 zcela ukončilo svou činnost. Ještě v prosinci však byly do účetnictví Výstaviště Praha dodatečně znovu zúčtovávány faktury Incheby v celkové výši cca 5 mil.Kč, které již na jaře byly tehdejším ekonomickým vedením Výstaviště Praha odmítnuty jako neoprávněné.

Teprve po těchto transakcích, kdy Incheba získala na úkor města přinejmenším pochybným způsobem několik desítek milionů Kč a zároveň si zajistila faktický a nerušený výkon nájmu celého areálu, byly peníze správci konkurzní podstaty uvolněny. Věřitel, tj. ČSOB, je dostal až v lednu 2002, tedy téměř 20 měsíců od uzavření konkurzní kupní smlouvy.

V březnu 2002 byl finančnímu výboru ZHMP předložen materiál shrnující závěrečné vypořádání hospodaření zrušené organizace Výstaviště Praha, určený pro Zastupitelstvo. Po projednání ve finančním výboru Rada HMP rozhodla tento materiál Zastupitelstvu nepředkládat a uložila odboru kontroly a vnitřního auditu zkontrolovat veškerou účetní dokumentaci Výstaviště Praha, která je ovšem již převezena do archivu a během prvotní archivace nebude dostupná. Vzhledem k tomu, že naposledy byla kontrola hospodaření Výstaviště Praha provedena v červenci 2001, tj. cca 8 měsíců před nařízením další kontroly, a že ani výsledky této předchozí kontroly nebyly Zastupitelstvu přes opakované žádosti předloženy, je zjevné, že nově nařízená kontrola je pouze důvodem pro to, aby nemuselo být hospodářské vypořádání ukončeného Výstaviště Praha, dokládající celkový prodělek města na transakcích s Inchebou ve výši cca 100 mil. Kč, Zastupitelstvu pokud možno vůbec předloženo. Jednání Zastupitelstva je totiž veřejné…

Výstaviště v letech 1990 – 2002 Varianta B (kratší)

V důsledku pořádání Všeobecné československé výstavy v roce 1991 resp. dluhů, které po ní zbyly, vznikla v areálu pražského Výstaviště zablokovaná situace trojího vlastnictví, která znemožňovala rozvoj areálu, rozsáhlejší investiční činnost, uzavírání dlouhodobějších nájemních smluv atd. V areálu se nacházel historický městský majetek, státní majetek převážně provozního charakteru a několik nepříliš důležitých staveb vybudovaných v rámci Všeobecné výstavy vládou zřízenou Společností pro VČSV.

Teprve v letech 1998 – 1999 získalo město s pomocí prostředníka do svého vlastnictví státní majetek, potřebný k provozování areálu, a dosáhlo oddělení tohoto převodu od problému dluhů Společnosti pro VČSV. I když se tyto dluhy blížily dvěma miliardám, podařilo se společnosti Zábavní a výstavní park, jednající jménem města s ČSOB, na základě shromážděných evidenčních podkladů ČSOB přesvědčit, že městem akceptovatelná cena objektů Společnosti pro VČSV nemůže být vyšší, než 240 mil. Kč a fakticky je ještě podstatně nižší. Když pak ČSOB na Společnost pro VČSV prohlásila konkurz, správce konkurzní podstaty skutečně majetek Společnosti pro VČSV nabídl k prodeji za takto doložených 240 mil.Kč. Zábavní a výstavní park pak zajistil potřebnou částku a předložil v zastoupení města konkurzní nabídku.

Následně Incheba nepřesně informovala město, že nemovitosti koupila a zaplatila za ně, a nabídla je městu bezúplatně, pokud s ní bude uzavřena dlouhodobá nájemní smlouva k celému areálu. Radní Dvořák společně s radním Němcem připravili komplex smluv, dle nichž město

- (místo bezúplatného získání) objekty od Incheby koupilo, a to za stejnou cenu (tj. o 20 mil.Kč vyšší, než za jakou je správce konkurzní podstaty nabízel), dále však navýšenou o daňové povinnosti v celkové výši dalších 40 mil. Kč,

- a zároveň pronajalo Inchebě bez výběrového řízení celý areál Výstaviště na 15 let s opakovanou opcí dalších 5 let.

Pro mezidobí, kdy se projednávala a technicky realizovala koupě objektů Společnosti pro VČSV od Incheby městem a nájemní smlouva Incheby ještě neplatila, byla uzavřena další smlouva, podle které se město s Inchebou jako dva vlastníci nemovitostí v areálu mělo dělit o výnosy z výstavní činnosti, očištěné o náklady na správu areálu prováděnou městskou příspěvkovou organizací Výstaviště Praha, v poměru 74 : 26. Skutečnost, že objekty Společnosti pro VČSV měly být podle smlouvy z roku 1990, ke které Incheba při konkurzním prodeji přistoupila, provozovány městem bezplatně až do doby, kdy budou městu převedeny do vlastnictví, nebyla v této smlouvě vůbec vzata v úvahu. Obdobně i fakt, že objekty, které Incheba koupila, leží na pozemcích města, nebyl nijak zohledněn a od Incheby nebylo požadováno za užívání městských pozemků žádné nájemné.

V březnu 2002 byl finančnímu výboru ZHMP předložen materiál shrnující závěrečné vypořádání hospodaření zrušené organizace Výstaviště Praha, určený pro Zastupitelstvo. Po projednání ve finančním výboru Rada HMP rozhodla tento materiál Zastupitelstvu nepředkládat a uložila odboru kontroly a vnitřního auditu zkontrolovat veškerou účetní dokumentaci Výstaviště Praha, která je ovšem již převezena do archivu a během prvotní archivace nebude dostupná. Vzhledem k tomu, že naposledy byla kontrola hospodaření Výstaviště Praha provedena v červenci 2001, tj. cca 8 měsíců před nařízením další kontroly, a že ani výsledky této předchozí kontroly nebyly Zastupitelstvu přes opakované žádosti předloženy, je zjevné, že nově nařízená kontrola je pouze důvodem pro to, aby hospodářské vypořádání ukončeného Výstaviště Praha, dokládající celkový prodělek města na transakcích s Inchebou ve výši cca 100 mil. Kč, Zastupitelstvu nemuselo být pokud možno vůbec předloženo. Jednání Zastupitelstva je totiž veřejné…