Kdo chce pohřbít pražskou »Masaryčku«

Ekonom | 14.8.2008 | rubrika: Názory a komentáře | strana: 47 | autor: Jiří Pšenička
Ministr dopravy Aleš Řebíček, pražský primátor Pavel Bém, středočeský hejtman Petr Bendl, starostové Prahy 6 a Prahy 7 Tomáš Chalupa a Marek Ječmének spolu s náměstkem kladenského primátora Miroslavem Bernáškem (všichni ODS) podepsali koncem dubna deklaraci. Vyjadřili v ní vůli zmodernizovat železniční trať z Prahy do Kladna s připojením na ruzyňské letiště. Z textu vyplývá, že konečnou stanicí této dráhy bude Masarykovo nádraží. Je zdůrazněna potřeba vybudovat pohyblivý chodník, který by s »Masaryčkou« propojil stanici metra Florenc a Hlavní nádraží tak, aby společně tvořily terminál veřejné dopravy Praha-centrum.
Tři měsíce poté, 5. srpna, však sedm pražských radních (šest z ODS) narychlo schválilo změny územního plánu. Jedna z nich obsahuje záměr, aby nejstarší pražská železniční stanice byla zrušena. Tam, kde jsou dnes koleje, mají být v budoucnu byty a kanceláře.
Nezbývá než se zástupců ODS ptát, co významného se během jediného kvartálu událo, že kvůli tomu musí být železniční projekt zcela »překopán« a složitě vyjednávaná deklarace hozena do koše.
Je více než jisté, že v pozadí všeho jsou zájmy spřízněných developerů, kteří si již brousí zuby na největší a nejcennější nezastavěné parcely v samém středu metropole. Čí zájmy pražští radní ve skutečnosti hájí - betonářské lobby, či svých voličů a 30 tisíc lidí, kteří nádraží denně využívají? Neprobleskla jediná zpráva, že by železniční přístav nějaké výraznější skupině Pražanů překážel, takže druhé vysvětlení odpadá.
Navržené změny územního plánu by snad bylo možné akceptovat, kdyby veřejnosti přinášely nějaká nezpochybnitelná pozitiva, ale tak tomu není. Veřejné rozpočty z prodeje pozemků mohou sice získat řádově miliardy korun, ale náhradní dopravní řešení přijde také na desítky miliard. Vlaky, jež končily na »Masaryčce«, mají prý v budoucnu tunelem zajíždět až na Hlavní nádraží. Podle neoficiálních informací se uvažuje o dvoupodlažní stanici, což si může vyžádat náklady přímo astronomické. Kdo je ponese? Primátor Bém a jeho suita? Určitě ne. Český stát? Proč by to ale měl dělat?
Měnit územní plán je nejoblíbenější činnost komunálních politiků. Jedním hlasováním lze třeba zdesetinásobit hodnotu pozemku, za což se jeho majitelé jsou ochotni náležitě revanšovat. Volby se kvapem blíží, do podzimu 2010 se zastupitelé nejen v Praze, ale i v dalších městech a obcích budou snažit změnit územní plány, případně schválit úplně nové. »Masaryčka« se do té doby sice nezruší, ale některé pozemky, které vlakům nepřekážejí, už bude možné někomu přiklepnout.
Není důležité, kdo je v jaké straně. Zdroje z pražského magistrátu hovoří o tom, že zastupitelé sami sebe dnes rozdělují na ty, kteří »jsou v systému« a kteří v »systému nejsou«.
Mnohé nasvědčuje tomu, že do systému, hrajícímu do karet jedné podnikatelské skupině, je zapojena i řada opozičních politiků, kteří sice navenek deklarují mírně odlišné názory, v zákulisí však s pravicovým vedením radnice a jeho lobbistickým okolím kolaborují. Samozřejmě ne zadarmo. Takovýto politický systém je schopen jako buldozer protlačit úplně cokoliv i přes odpor většiny obyvatel. Masaryk aby se obracel v hrobě. * (Více trh realit na str. 50.)

Foto popis|

O autorovi| Jiří Pšenička, redaktor týdeníku Ekonom

Komentář JW:

Tento článek, ačkoliv v něm nejsme citován, jsem zařadil na své www mimo jiné vzhledem k zajímavému postřehu autora v posledních odstavcích. Pokud jde o samotné řešení železniční dopravy v centru městu, považoval bych obecně za koncepční jedno centrální nádraží, kde by bylo možné přestupovat mezi MHD, regionálními a dálkovými spoji. Pokud by Ministerstvo dopravy, resp. SŽDC a ČD, měly takové řešení připravené, byla by příslušná změna územního plánu namístě. Jestliže se ukazuje, že tomu tak není, pak uspěchaná změna územního plánu svědčí spíše o tlaku developerů, a takovouto změnu nemíním podporovat – potud upřesnění mých názorů k „ rušení Masaryčky“.

Komentář na konci článku o propojenosti části opozice a vedení radnice je, myslím, bohužel trefný. Nelze však paušálně říct, že vše je jenom o lidech, o zkažených politicích. Jedná se o problém celého systému, kdy na jedné straně stojí koalice, resp. většina disponující obrovskými zdroji města, většinou v dobře placených funkcích, kontrolující obrovský úřednický aparát, prostředky na mediální propagaci, poradenské služby, významným vlivem na veškeré dodavatele, stavební firmy, developery atd. A na druhé straně opozice, která, pracuje-li opravdu důsledně a poctivě, má doslova holé ruce. Opoziční členové ZHMP v neuvolněných funkcích, s chabým přístupem k informacím, jsou vytěžování horami bezobsažného papíru a mnoha hodinami planého schůzování, které jim často pouze komplikují život v jejich hlavním zaměstnání či podnikání. Z vlastní zkušenosti (předsedy největšího opozičního klubu v minulém volebním období) mohu potvrdit, že nátlak na opozici může být vykonáván mimo přes dlouhé prsty radních i prostřednictvím zaměstnavatele apod. V tomto prostředí se bohužel nelze úplně divit, že část opozice může být snadno „koupena.“ Řešení tohoto problému je myslím pouze systémové, posílit v zákoně o hl.m.Praze (resp. o krajích) postavení jednotlivých zastupitelů. V případě hl.m.Prahy uvolnit všechny zastupitele, zajistit aby ze zákona klíčové kontrolní funkce (vedení kontrolního a finančního výboru, případně další) bylo obsazeno opozičními kluby a personální volba byla rozhodnutím opozičních klubů, ne rozhodnutím koaliční většiny, která logicky vybírá toho, kdo bude „spolupracovat.“ Posílit kompetence ZHMP o skutečně významné rozhodování, např. o zakázkách nad jistý limit, o dlouhodobých smlouvách atd. Jakkoliv to zní nepopulárně, klíčové by bylo uvolnění všech členů ZHMP, možná spolu s mírnou redukcí počtu. Pokud by tím automaticky bylo zrušeno odměňování ve správních a dozorčích radách a znemožněna duplicita platů pro uvolněné radní z městských částí, věřím, že město by nakonec ušetřilo. Vytvořilo by se tak navíc prostředí, které by dávalo šanci pro vznik podstatně silnější a nezávislejší opozice (která ale samozřejmě zejména závisí na kvalitě zvolených lidí, tedy zejména kandidátů ale i nad tím, jak moc jsou voliči schopni a ochotni se nad svou volbou zamyslet). Obrovský veřejný majetek, s nímž město nakládá si takový kontrolní prvek zasluhuje.