Na přelomu 20. a 30. let 20. st. vyrostl v Praze – Dejvicích soubor čtyřiceti funkcionalistických rodinných domů, který je znám jako osada Baba. Domy navrhovali velmi známí architekti té doby a z dnešního hlediska jde dle vyjádření památkářů a historiků architektury o unikátní památku celoevropského významu. Proto byla osada Baba v roce 1993 vyhlášena usnesením Rady ZHMP a následnou vyhláškou za památkovou zónu. V průběhu loňského roku však došlo na několika domech k takovým stavebním úpravám, které je jako památky výrazně poškodily nebo zničily. Stavební úřad příslušné MČ se při schvalování stavby dle stavebního zákona řídí v ohledech památkové péče vyjádřením (souhlasem, nesouhlasem či stanovením podmínek rekonstrukce) odboru památkové péče MHMP, který jako nezávazný podklad pro rozhodnutí využívá stanovisko Státního ústavu památkové péče.
Výsledné devastující úpravy jsou tedy výsledkem dvou věcí: buď 1) stavebník staví „načerno„, tj. dle jiného projektu, než který byl schválen OPP MHMP (což je případ dvou nedávných rekonstrukcí – č. p. 1707 a č. p. 1790), popř. nedodržuje stanovené podmínky, nebo 2) OPP MHMP kontroverzní úpravy schválil. V prvém případě je odpovědný orgán stavební odbor Obvodního úřadu Praha 6, který dává stavebníkovi peněžitou pokutu (dle stavebního zákona velmi nízkou) nebo má právo žádat odstranění stavebních úprav. Druhá z těchto možností je však pouze teoretická, neboť ještě nikdy v Praze nebyla odstraněna „černᄠstavba, vždy byla nějakým způsobem zlegalizována, popř. finanční postih byl směšný. O sankcích či odstranění se navíc rozhoduje ve správním řízení, z kterého úřad neposkytuje informace.
V druhém případě, kdy OPP MHMP úpravy domů schválil, je problém ve dvou skutečnostech: vyhláška o památkové zóně sice definuje předmět ochrany, činí tak ale velmi volně a dává velkou možnost širokého výkladu.
Za druhé: OPP MHMP by měl rozhodovat o schválení projektu na základě odborného doporučení Státního ústavu památkové péče. Proto je třeba v konkrétních případech vyžadovat přesné zdůvodnění, proč byla daná úprava povolena. Soustavnou kontrolu nad rozhodnutími OPP MHMP však nikdo nevykonává a získání informací ze správních řízení (týkající se stavebního povolení) je obtížné – dle jednoho výkladu má právo získat informace pouze žadatel o stavební povolení a účastníci řízení. Problém osady Baba tak ukazuje na dva obecné problémy v památkové péči: na možnosti a ochotu stavebních úřadů vyžadovat a sankcionovat porušení závazných stanovisek a na možnost kontroly rozhodnutí úředníků.

Otázky:

ˇ Dle jakých kritérií a jak byly splněny podmínky vyhlášky č. 10/93 o památkové zóně Baba v případě stavebního řízení u dvou objektů č. p. 1779 - vila projektovaná M. Stamem (navýšení střechy) a č. p. 1796 - dům v ulici Na Ostrohu od architekta F. Kerharta (nástavba domu) a jaká byla stanoviska Pražského ústavu památkové péče v těchto řízeních?
ˇ Je možné získat k nahlédnutí konkrétní stanoviska a zdůvodnění odboru památkové péče MHMP při stavebních řízeních? Má někdo právní možnost dohlížet na rozhodnutí učiněná tímto odborem?
ˇ Počítá se s novelizací, popř. vydáváním nových vyhlášek o památkové péči, které by přesněji definovaly předmět a pravidla ochrany, a které by dávaly menší prostor k volnému výkladu?

Problém přestaveb provedených dle neschváleného projektu:

ˇ Má odbor památkové péče MHMP (a obecně hlavní město Praha) právní možnosti a vůli kontrolovat přes stavební úřady městských částí (popř. i přímo) u celopražsky významných staveb dodržování projektu při provádění stavby, aby bylo možné hned v počátku předejít stavbě načerno, u nichž je pak po dokončení velký problém s uvedením do původního stavu? Dle mého stanoviska by tyto pravomoci a vůli měl odbor památkové péče (a obecně hl. m. Praha) mít. Má Praha možnost dohlížet u celopražsky významných památek na samotnou kontrolní činnost stavebních úřadů městských částí?
 

Jiří Witzany (připraveno na základě podkladů J.Sedláka)