Další předvolební taškařice

Tak jste nás zase, mě i Mariána Hoška, mohli v říjnu potkávat nejen před naším kostelem, ale také visící na nejednom sloupu. Snažili jsme se usmívat a vypadat přesvědčivě, někdy jsme byli trochu otrhaní, s přimalovaným knírem, nebo rohy. Volební klání ale nespočívalo jenom v plakátových úsměvech. Rozdali jsme mnoho letáků na křídovém papíře, hodně pěkných tužek, duhových kuliček, přívěšků ke klíčům apod. Zvlášť oblíbeným artiklem byly nafouknuté balónky s logem příslušné politické strany. Museli jsme si ale dávat pozor na cikánské děti, chodí si pro ně pořád dokola a ke stánkům všech politických stran. Naše úsilí asi neoplatily prostřednictvím správně vyplněného volebního lístku, zato však šťastným úsměvem pod pugetem různobarevných balónků. Na Andělu jsme (Evropští demokraté) rozdávali žlutou cukrovou vatu, starosta Jančík za ODS zase hned vedle guláš spolu s modře potištěnou placaticí slivovice. Zelení vybraným voličům nabízeli dokonce i zelenou ochranu pro bezpečný sex. Zkrátka na své si přišel prakticky každý. Ale o co přitom všem vlastně šlo? Mnozí voliči vyslyšeli slova pana prezidenta, že by měli vyslat signál o tom, zda chtějí vládu Topolánka nebo Paroubka. Jiní znechuceni vládními tahanicemi k volbám asi vůbec nešli. Je škoda, že v té vřavě možná zapadlo to, o co by pražských komunálních volbách vlastně mělo jít. V jakém městě žijeme a jak chceme, aby se rozvíjelo v následujících letech.

Jiří Witzany, staronový člen Zastupitelstva hl.m.Prahy