|
Na dalším
diskusním Fóru stínových ministrů, pořádaném zpravodajským serverem iHNed.cz
a parlamentní televizí 24.cz, se tentokrát sešli stínoví ministři práce a
sociálních věcí. Za ODS poslankyně Alena Páralová, za KSČM poslanec Miroslav
Opálka, KDU-ČSL náměstek ministra práce a sociálních věcí Marian Hošek, za
US-DEU někdejší ministr práce a sociálních věcí Stanislav Volák, za hnutí Nezávislí
poslankyně Jana Hamplová, za Stranu zelených Kateřina Jacques a za SNK
Evropští demokraté Jiří Witzany, předseda klubu zastupitelů této strany na
pražském Magistrátu.
Ze širokého spektra náplně činnosti uvedeného ministerstva si moderátoři
zvolili téma sociální politiky a své otázky směřovali právě do této oblasti.
Současná vláda přišla a přichází z řadou změn. Systém sociální péče
sestávající z desítek dávek nahradí dávky tři - příspěvek na živobytí,
doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. Změnou bude také snížení
životního minima (ze současných 4400 na 3126 korun měsíčně). Nižší životní
minimum ovšem vykompenzují vyšší přídavky na děti nebo sociální příplatek.
Navíc každý, kdo platí za bydlení více než 30 procent svého příjmu, má nárok
na nový státní příspěvek na bydlení. Před nedávnem poslanci schválili zvýšené
porodné, které platí od dubna 2006. Rodičovský příspěvek by měl od roku 2007
stoupnout z nynějších 3650 korun na bezmála 7200 korun měsíčně.
Asi nejtěžším oříškem sociální politiky je problematika důchodové reformy.
Pilířem stávajícího systému je povinné základní důchodové pojištění,
financované průběžně. Existuje rovněž dobrovolné doplňkové kapitálové
penzijní připojištění se státním příspěvkem. To však hraje v ČR mizivou roli.
Fondy, do kterých by povinně přispívali zaměstnanci i zaměstnavatelé, v ČR
nejsou. Příjmy průběžně financovaného systému v současnosti převyšují výdaje.
Zatím na jednoho důchodce přispívají v průměru více než dva pracovníci
(2,51). Na důchody v současnosti plyne v ČR 8,5 % HDP. Počet důchodců se bude
v budoucnu zvyšovat a v roce 2050 už budou výdaje představovat 14 % HDP.
Experti poukazují na to, že čím dříve začne stát realizovat nezbytně nutnou
reformu důchodového systému tím lépe. Všechny vlády však doposavad tyto
reformy odkládaly.
Na úvodní otázku, jak se ODS dívá na skokové zvyšování porodného tak, jak jej
slibuje ČSSD, Alena Páralová odpověděla samozřejmě zvýšení porodného je na
místě, neboť rodina je základní životní jistotou každého jedince. ODS rodinám
nebízí celý vějíř úprav, z nichž si manželé budou moci vybrat to, co jim bude
nejlépe vyhovovat (otcovskou dovolenou, vyšší rodičovské dávky po kratší
dobu, společné sociální odvody apod.).
Podle Miroslava Opálky chce KSČM poskytnou výhody nejen klasickým rodinám,
ale i domácnostem druhů a družek, neboť mimo rodinu se u nás rodí celá jedna
třetina narozených dětí. Stát má garantovat i těmto dětem stejné podmínky pro
rozvoj. V minulosti se osvědčily novomanželské půjčky. Zvyšování věkové
hranice pro odchod do důchodu KSČM nepropaguje.
Na otázku o důležitosti důchodové reformy Marian Hošek z KDU - ČSL uvedl, že
její realizace je nezbytná, neboť naše republika prožívá demografickou krizi.
Právě nyní je pro reformu příhodná doba, neboť máme přebytkový důchodový
systém, ze kterého lze čerpat prostředky pro překlenutí neméně dvacetiletého
období nabíhání systému nového. Průběžný systém financování zůstane podle
lidovců základním pilířem důchodů. Obhajoval dále rodičovský příspěvek,
činící 40 % průměrné mzdy, který je odměnou za výchovu dětí.
Stanislav Volák z US - DEU nejprve odpovídal na otázku, jak se staví jeho
strana k novele zákoníku práce. Uvedl, že z této právní normy se stává
bohužel ideologická ikona, přičemž si takovou pozici ani nezaslouží, neboť
neobsahuje žádné radikální změny týkající se trhu práce, jeho rigidity či
ochrany zaměstnanců v porovnání se zákoníkem stávajícím. Vyjádřil se i k
rodičovskému příspěvku, který podle jeho strany by měl být vyplácen z
nemocenské dávky a jeho výše by se měla odvíjet od výše mzdy ženy. Tím budou
motivovány vysokoškolačky a středoškolačky k tomu, aby měly další dítě.
Nezávislí podle Jany Hamplové chtějí přesunout rozdělování sociálních dávek
do pravomoci obcí a omezit současnou dvojkolejnost (něco stát, něco obec).
Zároveň by měla být úředníkům svěřena pravomoc rozhodnout o zvýšení či
snížení dávky v návaznosti na konkrétní situaci. Poměrně dobrý je podle ní
zákon o sociálních službách, Nezávislí i v této oblasti podporují možnost
volby a stát by měl vytvořit podmínky pro to, aby rodiče mohli pečovat o
postižené dítě či děti o nemocné rodiče doma, zvolí-li si tuto variantu, a
netrpěla tím jejich životní úroveň. "Zde není rozhodující, nakolik to
zatíží státní rozpočet, zde rozhoduje hledisko lidské."
Kateřina Jacques (Strana zelených) odpovídala na otázku, jak chtějí Zelení
řešit problém nezaměstnanosti, jejíž míra se u nás stále pohybuje na 8
procenty, a jak chtějí konkurovat ODS, která slibuje snížení nezaměstnanosti
na polovinu. Uvedla, že Zelení vnímají problémy v širokých souvislostech a až
v horizontu 50 let. "Pokud nechceme být montážním pásem nebo skládkou
vyspělého světa, musíme se orientovat na vzdělanostní ekonomiku, posílit
vzdělávací systém, zlepšit systém rekvalifikací, které sice existují již
dnes, ale je to takové plošné práškování bez konkrétního vztahu k
lokalitě." Výsledkem ekologické daňové reformy, snížení vedlejších
nákladů práce bude snížení práce na černo a nastolení standardního pracovního
prostředí.
Jiří Witzany SNK ED se věnoval nemocenskému pojištění. Náklady jsou podle
něho nyní příliš vysoké a rozdělit je mezi stát a zaměstnavatele je příhodné,
ovšem 14 dní pro zaměstnavatele je příliš dlouhá doba. Stávající systém
sociální dávek neřeší problém vysoké nezaměstnanosti, naopak představuje
podle něho "past chudoby", kdy lidé jsou demotivování při hledání
nové práce a raději zůstávají na podpoře. Odstranit past chudoby lze snížením
podpory v nezaměstnanosti a na druhé straně zavedením doplatků, pokud člověk
nastoupí do zaměstnání s podprůměrnou mzdou.
Volná debata
V následné debatě se politici vyjadřovali k nejrůznějším aspektům sociální
politiky, k zákoníku práce apod. V názoru na roli odborů si odporovali
J.Hamplová, podle které by odbory měly být apolitické, a M.Opálka, který naopak
zdůraznil politickou funkci odborových hnutí. Navíc podle něho přesun
pravomocí na obce ve věci rozdělování sociálních dávek nepovede ke snížení
úřednického aparátu, jak se domnívají Nezávislí, ale naopak k jeho rozšíření.
"KSČM nikdy nešlo o to, aby byly vypláceny dávky, ale aby každý měl
dobře placenou práci a dávky pak nebyly zapotřebí."
Podle S. Voláka největší chybou vládní sociální politiky a parlamentu je
nedávné zvýšení porodného, které bude znamenat motivaci pro ženy se základním
vzděláním, ale už ne pro vysokoškolačky. Materiální podpora problém
porodnosti nevyřeší.
A.Páralová zmínila skutečnost, že stávající důchodový systém, vypracovaný za
doby vlády ODS, je moderní a flexibilní, ovšem kvůli snížené porodnosti a
vyššímu věku dožití se dostal do problému. Průměrný důchod nyní kolísá kolem
40 % průměrné mzdy, ODS jej chce vráti tna hodnotu 42 % a vyplácet jej všem
důchodcům stejně.
J. Witzany připomněl záměr Evropských demokratů zavést práci na částečný
úvazek, což by umožnilo pracovat i ženám na mateřské. Dále se zmínil o
principu jejich důchodové politiky, založené na dvou liniích - průběžném
financování, a pak kapitálovém systému, do kterého přispívají všichni s
ohledem na to, zda vychovávají děti (ti přispívají míň) nebo ne. Rodinám s dětmi
by měl být nabídnut i motivující daňový systém.
A. Páralová hájila rovný důchodový systém coby moderní a flexibilní,
snižující odvody a motivující k tomu, aby se vyplatilo pracovat. Kateřině
Jacques naopak připadal tento systém jako "královna koloběžka", ani
oblečená, ani nahá, neboť jestli se na něčem odborníci shodují, tak na
skutečnosti, že stávající důchodový systém je neudržitelný a byl vytvořen ne
s perspektivou, ale na jedno volební období. Podle S. Voláka, upozorňujícího
na překotné stárnutí populace, je nejefektivnější způsob důchodového
připojištění, ovšem postavený na tom, že jedinec si připlácí více než
stávající čtyři stovky, což není nic jiného než krátkodobé spoření, ale kupř.
4 - 6 % z platu, které přidá do svého fondu ke 2 % od státu z průběžného
systému.
V debatě o rodinné politice M. Hošek připomněl, že to byli lidovci, kdo
prosazoval společné zdanění manželů (Ale to byl můj nápad! - zvolal S.Volák.
Ovšem nedotáhl jste ho do konce, komentovala J.Hamplová). Hovořil i o
aktivitách Obec pozorná k rodině a Rodinný pas, poskytující slevy při
nákupech apod.
J. Witzany se vrátil k rodičovskému příspěvku a usoudil, že "taková
štědrost, jakou projevuje náš stát, nemá jinde v Evropě obdoby a jen
rozšiřuje past chudoby". Naopak matkám mají být nabízeny flexibilní
pracovní úvazky, dodržováno rovné odměňování za stejnou práci, program rovný
šancí může začít už nyní ve veřejném sektoru a stát se příkladem sektoru
soukromému.
M. Hošek objasnil princip diskutovaného rodičovského příspěvku: "Žena
může volit, zda si ponechá příspěvek a zůstane doma, nebo zda příspěvek
použije na výchovu dítěte a půjde pracovat." Podle M. Opálky je tento
příspěvek motivující více pro lidi s dobrými příjmy a vzděláním, aby měli za
co si nechat hlídat děti a pokračovat v budování kariéry, ale ne pro pokladní
ze supermarketu.
J.Hamplová připomněla, že "je třeba vytvořit ve firmách i společnosti
"promaminkovské" prostředí, což je prvek velmi důležitý, a přitom
by nás nic nestál".
M.Hošek poznamenal, že v současné době rodinné příjmy klesají a rodinná
politika je kritizována. "Umíme totiž řešit chudobu, ale neumíme
podpořit střední vrstvy."
S. Volák svou otázkou: "Co je pro ženu důležitější, budovat kariéru nebo
vychovávat děti", bouřlivou odezvu, zvláště mezi ženami (kladete stejnou
otázku i muži?).
K. Jacques reagovala, že "je-li třeba volit mezi rodinou a kariérou,
není něco v pořádku, neboť stát by měl umožnit skloubení obojího, kariéry i
rodiny". Program Zelených právě o to usiluje.
M. Opálka zdůraznil, že všechno je vlastně v ekonomice, vytvoříme-li práci
pro nezaměstnané, bude to znamenat více než šest miliard příjmů do sociálních
a zdravotních systémů, příjmy do daňového systému a úspory na podporách, což
všechno dohromady odpovídá současnému deficitu státního rozpočtu. Více žen v
politice by uvítala J.Hamplová.
|