Otevřený dopis Jiřího Witzanyho k průběhu
pražských "primárek" Unie svobody

Vážený pane, vážená paní, vážení přátelé,

dovolte mi, abych Vás již po třetí oslovil touto formou v souvislosti se sestavováním kandidátek do PSPČR a do ZHMP. V prvé řadě bych rád poděkoval za veškerou Vaši podporu, které se mi od Vás dostalo. Zároveň bych rád odpověděl na opakovanou otázku, proč jsem nekandidoval na další místo kandidátky do ZHMP. Toto bylo dáno v prvé řadě (velmi nestandardní) logikou samotného volebního systému. Upřímně ale musím přiznat, že jsem ani nechtěl být na dalším místě kandidátky vedené panem Hvížďalou a to ne proto, že by mi nevyhovovala práce třeba i řadového neuvolněného zastupitele, kterou dnes, jak nejlépe umím, vykonávám, ale pro důvody možná ne nepodobné těm, pro které Hana Marvanová odmítla účast ve stínové vládě s M.Kalouskem. Toto stanovisko jsem potvrdil, i když mi byla nabídnuta možnost jakéhosi dosazení na druhou pozici ve vyjednávací vřavě, která vznikla po způsobu obsazení horní části kandidátky, které významnou část delegátů doslova zvedlo ze židle.

Tento spor, který je v pražské US již dlouho přítomen, avšak v uplynulých dnech eskaloval díky průběhu "primárních voleb", který dokonce předčil nejčernější očekávání jakéhosi kartelového scénáře, vůbec není o konfliktu v politické dimenzi pravice-levice, liberální-konzervativní, 4koalice ano-ne ..., ale o konfliktu v té nejhlubší a nejniternější politické dimenzi, která je vymezena extrémními póly chápání a praktikování politiky na jedné straně jako veřejné služby, otevřené argumentace a politické soutěže vedoucí k nejlepším řešením a výběru nejlepších kandidátů z hlediska veřejného zájmu, a na druhé straně politiky jako zcela cynické technologie boje o moc, jejího rozdělování nijak nepodobného dělení ulovené kořisti, kde ideologická argumentace a slova jsou pouhým nástrojem pro uchopení moci, která je zde tou nejvyšší hodnotou. Všimněme si, že konflikt právě v této dimenzi vedl Jana Rumla, Ivana Pilipa a další k založení Unie svobody proklamující principy slušné a otevřené politiky, v této dimenzi se pohybuje boj s opoziční smlouvou a o ní šlo při krizi okolo volby lídra 4koalice a sestavování stínové vlády. Tento konflikt přirozeně probíhá v každé politické straně nebo uskupení a jistě nikde nelze čekat totální vítězství idealistického pojetí politiky bez rozumné míry pragmatismu, nicméně politická strana, která se octne na této pomyslné ose blíže pólu "technologie moci" než pólu "veřejné služby", se stává společensky stejně škodlivou a nebezpečnou jako komunistická strana nebo strany jí podobné! Průběh našich víkendových "voleb" byl bohužel příliš zjevným vítězstvím takovéto technologie moci a je smutnou skutečností, že na přípravě a realizaci "kartelového scénáře" se podíleli dva členové předsednictva pražské US, kteří dali přednost jistotě vyhlídky na teplá místa v poslaneckých lavicích před odpovědností vyplývající z jejich funkcí. Otevřeně znovu říkám, že být na kandidátce vedené panem Hvížďalou je pro mne stejně nepřijatelné, jako být na kandidátce vedené komunistou nejhrubšího zrna, a není náhodou, že na jím sestavené kartelové kandidátce skutečně bezprostředně následují dva bývalí členové KSČ. Tato silná slova používám ne pouze na základě této jedné zkušenosti, ale na základě podstatně rozsáhlejší a dlouhodobější zkušenosti, kterou se cítím povinen Vám všem v tomto omezeném prostoru sdělit, ačkoliv jsem doufal, že se tomuto nepříjemnému vysvětlování budu moci vyhnout:

1. První mojí varující zkušeností byl střet M.Hvížďaly s M.Bursíkem, který byl regulérně zvolen "lídrem" Unie pro Prahu. Způsob vnitrostranického, mediálního a vyjednávacího poškozování M.Bursíka ze strany pana Hvížďaly byl mou první zkušeností jednání za hranicí lidské slušnosti. Tento podlý boj nepochybně vedle řady vyjednávacích chyb M.Bursíka nakonec vedl k neúspěchu jednání o radní koalici.

2. Doslova šokem po mnoha proklamacích US o transparentním financování politických stran pro mne bylo poznání o způsobu financování volební kampaně pana Hvížďaly. Tato rozsáhlá kampaň měla podle jeho vlastních slov hodnotu nejméně 10 milionů Kč, které byly získány od tajemných sponzorů, kdy padlo jméno pouze Deutsche Bank a agentury EuroAWK. Jestliže jsem doufal, že tyto prostředku budou posléze řádně vykázány v soulady s principy financování US, musím bohužel konstatovat, že jsem se mýlil. V uplynulých třech letech jsem shodou okolností nemohl nepozorovat systematický lobing pro reklamní agenturu EuroAWK prováděný pod rouškou opoziční kritiky smluv s konkurenčními subjekty a podobný lobing pro Deutsche Bank, která se "shodou okolností" účastnila II. emise obligací a u které má město nyní náhle, po mnoha útocích na finančního náměstka J.Paroubka, uloženo přes 5 miliard přebytečných prostředků za velmi netransparentních podmínek. V každém případě pana Hvížďalu vyzývám, aby veřejně, konkrétně a detailně vysvětlil skutečný zdroj finančních prostředků, ze kterých byla hrazena jeho minulá kampaň, a dalších milionů, které má mít podle vlastních slov připraveny na kampaň nadcházející, včetně specifických podmínek, za nichž byly tyto peníze skutečnými sponzory poskytnuty.

3. Jakkoliv lze zpětně diskutovat o vhodnosti uzavření smlouvy o volební spolupráci mezi US, KDU, ODA a DEU zakotvující vznik společného klubu v rámci ZHMP, musím hodnotit způsob rozdělení tohoto klubu jako jednání v rozporu s dobrými mravy a to nejen vůči koaličními partnerům, ale i vůči mnohým zastupitelům US. Nešlo o nic jiného než jednoduchou maximalizaci moci pana Hvížďaly, který ztrácel většinovou podporu jako předseda klubu Unie pro Prahu, měl ji však zajištěnu v rámci jedenáctičlenného klubu díky již dříve ukované 6-členné o-poziční skupině (Dratnal, Goringer, Kubík, Karásek, Doleček). Proklamace o "samostatně se profilující Unii svobody" a těžko upřímně míněná provolání typu "čest, síla a statečnost" byly a jsou pouze cynickým ideologickým nástrojem k dosažení prostých mocenských cílů.

4. Přijmutí ultimáta o rozdělení klubu Unie pro Prahu zbylými členy bylo doslova obětí na oltář jednotné Unie svobody, jak ukázala další nesnesitelná atmosféra práce v klubu s pevně semknutou 6-člennou klikou dobře fungující zejména v případech jednání o zajímavých místech ve správních radách nebo o stanoviscích k pro různé ekonomické subjekty důležitým bodům. Je příznačné, že způsob rozdělování "trafik" panem Hvížďalou svým věrným v podstatě kopíruje to, co velmi halasně a umně populisticky kritizuje na politice Jana Koukala. Tuto atmosféru pouze dokreslovala systematická vnitrostranická kampaň, v níž nepohodlní členové klubu a další významní pražští politici jako V.Zeman a V.Mlynář byli označovaní za "politické mrtvoly", doplňovaná občasnými mediálními výstřely do zad, např. vůči Tomáši Vrbíkovi v souvislosti s členstvím v dozorčích radách, kam byl jmenován Radou ZHMP bez "požehnání" pana Hvížďaly.

5. Zásadně jsem se názorově rozešel s panem Hvížďalu ani ne v obecně programových otázkách, které jsou pro pana Hvížďalu značně flexibilní záležitostí, ale v celé řadě konkrétních rozhodování, kde na jedné straně stály zájmy různých velkých investorů a na druhé straně abstraktní veřejný zájem. Například jde o hlasování o razantním snížení nájmu společnosti Delta-Klimatizér na areál Holešovické tržnice, umožňující mimochodem provoz organizované prostituce na městském majetku. Dále hlasování o umožnění více než desetimiliardové investice "TESCO-Šeberov" konkurující nedalekému podobnému komerčnímu centru, kdy pan Hvížďala nejprve prosazoval v rámci územního plánu absurdní schválení pozemků prodaných městem Tescu za účelem výstavby komerčního centra na ornou půdu, avšak nedlouho poté zřejmě na základě nových "argumentů" prosazuje schválení takového nebývalého rozsahu komerčních ploch, který zjevně poškozuje urbanistický rozvoj přilehlých oblastí. Dále je to např. komplikovaná kauza Holešovického výstaviště, kde město (také díky podpoře pana Hvížďaly) nakoupilo nemovitosti od společnosti Incheba za absurdně nadhodnocenou částku 260 mil Kč, za velmi podivných okolností poté celý komplex pronajalo té samé společnosti za pro ní zjevně výhodných podmínek a potom stvrdilo monopol Incheby v oblasti pražského výstavnictví změnou strategie přesouvající těžiště výstavnictví z Letňan zpět na Holešovické výstaviště, čímž tuto nájemní smlouvu společnosti Incheba dodatečně výrazně zhodnotilo. V neposlední řadě jde spor o privatizaci První městské banky, kde pan Hvížďala spolu s částí ODS a s klubem KSČM nesmírně vehementně prosazoval náhlou změnu vítěze (Dexia - jedna s největších evropských bank se zaměřením na komunální sféru) dlouho probíhající soutěže o prodej této banky v rozporu s jakýmikoliv elementárními pravidly ve prospěch České pojišovny, která již přivedla k likvidaci dvě české banky a je nyní 100% ovládána diplomaticky řečeno ne zcela průhlednou finanční skupinou PPF. V tomto výčtu bych bohužel mohl pokračovat.

Vážení přátelé, závěrem bych rád zdůraznil, že věřím, že v Unii svobody nepochybně nakonec převáží ty principy otevřeného a věcného politického stylu, na nichž vznikla, a právě proto nemohu a nebudu mlčet, jsem-li upřímně přesvědčen, že tyto výchozí principy jsou závažným způsobem karikovány.

S pozdravem Váš,

Jiří Witzany
15. října 2001