Rozhovor na téma politiky a transformace bankovního sektoru

15.11. 2011 vložil witzany

Dialog M. Soldáta s Jiřím Witzany o transformaci[1],[2]:

JW: Bylo to logické vyústění situace. Tehdy jsem do Unie Svobody vstoupil a za čtyřkoalici jsem kandidoval do pražského zastupitelstva hlavního města Prahy. Je zvláštní, jak se podařilo Unii Svobody stigmatizovat pomyslným „sarajevským komplexem“[3], což odvedlo pozornost od podstatného a díky tomu také strana nečestně a potupně zanikla.

MS: Nu, strany vznikají a zanikají …

JW: Ano, zanikají, přestože měla svou historickou úlohu a splnila ji, neříkám dobře. Rozhodně šla směrem, který byl potřeba v dané historické situaci. (0:51)

MS: Je vhodné položit otázku, jak vnímáte fenomén konstituce českého bankovnictví. To mělo jinou úlohu v socialistickém, plánovaném systému. Nejprve šel plán a jeho hmotné vyjádření a později peníze. Jak se podle vás rodil bankovní systém? Zpočátku zde byly pouze státní banky. Byla zvláštnost, že Češi měli velké úspory … Jak se díváte na zrod tohoto důležitého odvětví?

JW: Byl to těžký porod. Co se týče významu bankovnictví pro transformaci, tak jsem pochopil, že největší význam byl racionální alokace zdrojů, protože v rámci úvěrování přichází projekt a žádosti o úvěr. Pokud systém funguje správně, tak dá zelenou dobrým, nadějným záměrům a zastaví ty špatné a podvodné. Proto dobré fungování bankovního systému je klíčové pro transformaci a pro rozvoj hospodářství. Problém toho českého bankovního systému byl ten, že onu rozlišovací schopnost neměl a pokud ji měl, tak byla velmi slabá, nebo ji měl velmi vychýlenou směrem k těm, kdo zaplatili či se s někým znali a tak měli správné kontakty.

MS: … měli sociální kapitál, který lidé dokázali svým umem proměnit v kapitál hmotný. 

JW: Na základě výše uvedeného můžeme tvrdit, že nedocházelo ke správné alokaci na ty projekty, které měl dostat peníze oproti těm, kdo neměli dostat. To nakonec vedlo k velké ekonomické ztrátě v polovině devadesátých let minulého století. Myslím si, že se však podařilo v tomto těžkém období vlastně nastavit procesy, které v bankách fungují. Já jsem pracoval na řízení rizik a nejprve tržních rizik, a poté kreditních rizik. Myslím si, (3:37) že systém na konci devadesátých let a počátku minulého desetiletí již počal fungovat, jak by měl a svou povahou přispěl ke stabilizaci ekonomiky.

MS: Zde je důležité říci, že v počátku transformace byl ten boom, člověk se podívá na statistiku bank, tak v roce 1990 je uváděno pouze šest bank na konci roku 29 bank.

JW: Myslím si, že je to bylo způsobeno příliš velkým licenčním liberalismem.

MS: Člověk pokud požádal o licenci, která se jevila jako věrohodná, tak ji měl možnost obdržet. Statistiky neklamou. Člověk se může tázat, proč lidé, kteří udělovali licence, postupovali tak rychle. Bylo tolik kvalitních projektů, že byly schváleny? Když půjdeme v historii bankovních licencí dále, tak zjistíme, že v roce 1992 bylo 46 bank a v roce 1993 57 bank.

JW: Myslím si, že to byl projev neodpovědného liberalismu. Dejte licenční podmínky a trh to vyřeší sám. Žel trh vše nevyřešil a dopady onoho štědrého rozdávání licencí nesou daňoví poplatníci.

MS: Váš postoj je takový, že centrální banka měla konat více.

JW: Sluší se říci, že ČNB[4] v této činnosti selhala. Dozor a licenční podmínky měly být tvrdší a to jak z hlediska povolení, tak z hlediska průběžného dozoru. Zde byla politika odezdi ke zdi, tedy od neliberální k ultra liberální.

MS: Ano, ale jde budovat kapitalismus bez chyb … Rok 1990 – 1991 byl rokem zahájení reformy přechodu od plánu ke kapitalismu. Ekonomika šla velkými tempy dolů. Ty banky pomohly k obnově země, hospodářství, financovaly ji. Dá se říci, že banky napomohly velkému vzestupu a měli bychom si uvědomit, že nebyla velká nezaměstnanost a v porovnání s dneškem byla na třetinové úrovni …

JW: Ano, bylo to období, kterému se říká bankovní socialismus. Vše má své důsledky. (6:15)

MS: Vámi zmíněný bankovní socialismus je slovem, kterému se brání lidé, kteří prováděli transformaci. Bylo to dědictví z privatizace. Je to jednoduché jej popsat. Banky měly fondy a ty vlastnily podniky, které financovaly mateřskými bankami. Vzniknul pěkný propletenec. Toto se asi nemělo stát?

JW: Banky by se asi neměly přímo podílet na řízení podniku. To byla problematická záležitost.

MS: Je to zřejmé a v zahraničí nepraktikované. Existuje zeď mezi aktivitami v bance. Zde asi nebyli lidé patřičně obeznámeni s fungováním bank a tak se počalo na zelené louce. Pokud si člověk projde minulost bank, tak zjistí, že zde byla Živnobanka, která zajišťovala styk se zahraničím, platby cizincům a domácím subjektům, poté zde byla ČSOB, která financovala zahraniční obchod. Lidé, kteří v těchto bankách působili, měli asi mlhavou představu o fungování trhu, ale těch byl zanedbatelný počet.

JW: Kdybychom to měli shrnout, tak to byla kombinace nízké zkušenost, špatné kvalifikovanosti a neochoty připustit rizika ultraliberálního pohledu, který zde zvítězil téměř ve všem.

MS: Nu, sluší se připomenout, že liberalismus není učení o chaosu, ale o svobodě vycházející z vnitřního řádu. Zde asi zvítězila bezbřehá svoboda a libovůle.

JW: Proto říkám ultraliberální. U mnoha věcí to hraničilo s chaosem. Uplatňoval se princip čím méně regulace, tím lépe.

MS: Zde se asi nepředpokládalo, že lidé, kteří budou usilovat o správu aktiv, kteří budou řídit banku, že jejich cílem bude snaha přivlastnit si spravovaný majetek vkladatelů a to se, žel, stalo. Pokročme dále. Jak se díváte na fungování financování podniků, které například šly do kupónové privatizace. (9:03) Banky založily privatizační fondy. Fondy vlastnily podniky. Vzniká otázka, zdali šlo jít jiným způsobem? Myslím tím na vstup zahraničních bank na český bankovní trh.

JW: Zde byla nezdravá vazba ten, který byl zmíněn výše, kdy vznikla cyklická propojenost mezi podniky – fondy – bankami – podniky … Byl tam konflikt zájmů. Podnik potřeboval peníze od banky, která z úvěrů žila, ale důležitost úvěru byla zesílena díky tomu, že podnik vlastnil fond banky. Podnik by za normálních okolností úvěr neměl získat, avšak protože to potřeboval fond, tak podnik potřebný úvěr dostal. Z hlediska krátkodobých cílů to pomohlo fondu, avšak z dlouhodobých perspektiv to nepomohlo bance a celému hospodářství.

MS: Ano, může se říci, že v jistém ohledu proměna hospodářství byla dělána na krátkodobé bázi.   

JW: Nu, zde byl jasný konflikt zájmů, a proto banky nesmí mít vlastnický podíl ve podnicích a je to tak správně. Zde regulátor v podobě ČNB chyboval, že ono propletené vlastnictví připustil. Abych se přiznal, žádný silný názor, jak by to mělo být jinak, nemám. Otázka zdali bylo správně, že banky zakládaly investiční fondy. Schéma té masové kupónové privatizace se ukázalo za nešťastné, jakkoliv se zdálo být geniální a úžasné v okamžiku, že se získala podpora ….

MS: … lidí … Sluší se říci, že to bylo přerozdělení státního majetku. V roce 1948 byl majetek zabaven a lidé dostali příležitost jej z části získat oním obrovským přerozdělením.

JW: Asi ano, ale jak se říká, ďábel se skryt v detailu a detaily celého procesu redistribuce majetku byly nedomyšlené. (11:09) Nyní můžeme sednout a vymyslet, jak to měl být. Každopádně tam byla velká řada hrubých chyb, které žel nastaly. Jedna z nich jsou právě fondy, které vznikly z ničeho nic viz. Harvardské fondy a jiné. Právě skrze fondy nám vznikli velcí miliardáři, nad jejichž jměním se člověk zastavuje.

MS: Nu, ale pokud by nebylo některých těch lidí, tak by se té slavné kupónové privatizace zúčastnilo daleko méně lidí, nebyla by to masová záležitost.

JW: Proto říkám, že nedokážu jednoznačně říci, jak by to mělo být, neznám výsledek možných scénářů, byť privatizace, jak dopadla, není potěšitelné. Na druhou stranu to vzbudilo velkou důvěru, velké naděje, pak to ale přineslo velkou desilusi a negativní pohled vůči systému jako takovému. Domnívám se, že z dnešního pohledu kupónovou privatizaci nemůžeme hodnotit.

MS: Ano, avšak kvůli tomu člověk nemůže snad negovat celý transformační proces, označit jej za chybný, špatný …  

JW: Je dobré připomenout, že kromě podvodníků zde byly fondy, které hospodařily (12:26) dobře a odpovědně se svěřeným majetkem … Za druhé privatizace přinesla obrovskou roztříštěnost a na burze bylo obchodováno asi 1700 titulů.

MS: Ano, byli jsme zemí, která má snad nejvíce titulů na občana a to i se srovnáním s vyspělými kapitalistickými zeměmi.

JW: Cenová funkce trhu prakticky selhala, stejně většině většina titulů z burzy byla stažena.

MS: Tituly, které se měly obchodovat, se neobchodovaly, i když lidé měli tu příležitost.

JW: Vlastně to byl celý proces redistribuce majetku. Myslím si, že v paměti mám záznam, že babička se mě ptala, kam ty kupóny má investovat? Bylo těžké se rozhodovat. Myslel jsem, že dobrá společnost byla Credit Anstalt, která zakládala fond. Je to rakouská banka s tradicí a jistě to bude dobrý fond. Babička to tam vložila, avšak ten fond ovládl Motoinvest[5] a z těch jejich prostředků zbyla nula, neboť to bylo úplně vytunelované. Tak se stalo …

MS: Mnohdy lidé měli oči pro pláč …

JW: Ano, lidé prakticky viděli šanci v možnosti ovládnutí fondu, vyvedení aktiv. To ten drobný investor neměl schopnost předvídat. (13:48) V ochránění těch drobných investorů, kteří participovali na kupónové privatizaci a privatizaci, stát selhal.

MS: Mohou se tyto problémy považovat za vedlejší efekt záměru, tedy to, co nebylo uvažováno a s čím se nepočítalo? V zahraničí, pokud někdo kradl, tuneloval a podváděl, byl patřičně odsouzen. Zde byli odsouzeni jednotlivci, a ještě se zpožděním, a proto lidé považovali za křivdu a za nespravedlnost.

JW: V zahraničí to také mají, ale ne tak masivně, jako v České republice.

MS: Vy jste zmínil otázku burzy. Ta měla fungovat jako prostor pro redistribuci majetku, bohatství, kdy člověk mohl koupit a prodat tituly privatizovaných podniků, dále měla odrážet cenu podniků a v neposlední řadě prostor, kam si podnikatelé chodí pro kapitál. Poukazoval jste, že svou funkci v tomto ohledu nesehrála.

JW: Rozhodně ne u té většiny privatizovaných podniků. Trh s těmi 1700 tituly nebyl likvidní. Stav na burze neodpovídal realitě. To je na samostatnou diskusi o burze. Myslím si, že do jisté míry zklamala, a to proto, že na ní nedochází k žádným emisím kapitálu. A když ano, tak emise je malá. Dá se s nadsázkou říci, že jsme zde měli umělý trh s akciemi a kapitálový trh v tom pravém slova smyslu neexistuje, jako tomu bylo v Polsku, Maďarsku, kde trh fungoval. Na druhou stranu se však domnívám, že u těch likvidních titulů cenotvorná funkce existuje.

MS: Ano, na pražské burze se obchoduje pár emisí … Je to bytostně spekulační trh. Cílem kapitálového trhu by mělo být získávání prostředků na kvalitní projekty a přitahování investorů. Emitenti (16:32) spíše volí cestu přes banky. Nač na kapitálový trh, když máme banku? Lidé utvoří záměr a nežádají investory, ale banku. To také může být silně ovlivněno „evropskou kulturou“ …

JW: Myslím si, že je to neustále spjato s nešťastnou kupónovou privatizací, kdy fondy byly staženy, došlo ke koncentraci kapitálu. Nemohu si pomoci, onen duch nad trhem přetrvává. Možná tam hrají svou roli podmínky pro emisi akcií a to z důvodu nákladů na jejich vydání. Proč zrovna v Polsku, Maďarsku. V tomto instituce kapitalismu selhává. Jak jsem uváděl, jdeme cestou pokusu a omylu. Ty zde byly velké a nyní jsme v situaci, kdy můžeme říci, že bankovní systém jakžtakž funguje. Burza nám běží a občas se objeví nějaká emise.

MS: Nesmíme zapomenout na energetickou burzu.

JW: Ano, ale myslím si, že je to opět pro mě velký otazník, jelikož zde máme monopolní strukturu a to v podobě ČEZ. Najednou řekneme, že zde budeme mít trh s elektrickou energií a budeme určovat ceny elektrické energie dle toho trhu. Člověk se selským rozumem vyvodí, že pokud je zde monopolní dodavatel, tak velmi snadno ceny ovlivní. (18:16) Poté se přijde a řekne se, že tyto tržní ceny budou regulovanými cenami. Tím se nepřímo umožní monopolnímu výrobci tlačit na zvyšování cen a zvyšování monopolních zisků. Opět je to „trh“ na nesprávném místě …

MS: Možná je to pouze hra na trh a chudák spotřebitel.

JW: Ano, považuji energetickou burzu do značné míry za hru na trh.

MS: Vedle burzy měl být i regulátor. Ten však přišel s velkým časovým zpožděním. Byla to asi další chyba. Komise pro cenné papíry měla vzniknout hned při počátku fungování burzy a kapitálového trhu obecně.

JW: Myslím si, že byla chyba, že regulace přišla tak pozdě …

MS: V tomto sektoru následně vyprchala důvěra …  Když instituce vznikla, tak po chvíli byla přesunuta pod křídla centrální banky v tom je také paradox.

JW: Já osobně nepovažuji za šťastné, že je to do jisté míry i pomsta lidí kolem Václava Klause[6] ideji Komisy pro cenné papíry, když byla sjednocena s ČNB. Neříkám, že vytvoření integrovaného dohledu je to katastrofou. Dlouhodobě bych mu nedůvěřoval. Je svým způsobem ojedinělý. Ve srovnání se západními zeměmi a Spojenými státy. Tam ty dohledy jsou oddělené. Na jedné straně je argument, e se dohled může lépe koordinovat. Na druhé jistá nezávislost dohledu posiluje fungování dohledu. Pokud by byl dohled nefunkční či nechtěl vidět jisté věci, tak je zde dohled jiný. Když máte vše na jedné hromadě a navíc, dle mého názoru, bankovní radu centrální banky jmenuje jeden člověk, tak může dojít k tomu, že dohled v nějaké oblasti jednoduše selže.

 

 



[1] Jiří Witzany bankéř, pracovník v řízení kreditních a tržních rizik v Komerční bance, politik SNK Evropští demokraté http://www.witzany.cz/, vysokoškolský pedagog.

[2] Dialog byl natočen 15. 2. 2011 v prostorách Vysoké školy ekonomické v Praze

[3] Sarajevský atentát byl spojen s lidmi z ODS Janem Rumlem a Ivanem Pilipem, kteří vyzvali Václava Klause k odchodu premiérského křesla na sklonku roku 1997, když byl v na návštěvě v Sarajevu.

[4] Česká národní banka, centrální banka České republiky vznikla v roce 1993 jako nástupce Státní banky československé, která fungovala do roku 1992.

[5] Motoinvest společnost, která vznikla krátce po revoluci 1991, představitelem byl Pavel Tykač, Jan Dienstl, Aleš Tříska a jiní. Byla založena za účelem aktivit v kupónové privatizaci. Skupina ovládala prostřednictvím podílů majetek ve výši 80 mld. Kč. (?) Známá je angažovanost v Agrobance a CS Fondech. Praktiky skupiny Motoinvest jsou ukázkou dravého gründerského kapitalismu.

[6] V.Klaus (1941) přední politik, je s ním spojena hlavní ekonomická transformace. Původně ekonom, což mu zvýhodnilo pozici během rozhodování o transformaci Československa později České republiky. Je vnímán jako politický antipod Václava Havla, s nímž vede diskuse o otázkách úlohy občanské společnosti, angažovanosti ap. Díky svému charismatu dokázal prosadit svůj záměr, který se poté ukázal jako koncept s mnoha nedostatky.

Napište komentář