22. 8. 2012 – Bezpečnostní informační služba předkládá veřejnosti výroční zprávu za rok 2011

• 1.Náplň a rozsah zpravodajské činnosti
• 1.1.Působnost zpravodajské služby
• 2.Zpravodajská činnost a zpravodajské poznatky
• 2.1.Ochrana významných ekonomických zájmů
• 2.2.Organizovaný zločin
• 2.3.Kontrarozvědná činnost
• 2.4.Extremismus
• 2.5.Terorismus
• 2.6.Proliferace zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, konvenčních zbraní a výbušnin
• 3.Ochrana utajovaných informací
• 4.Spolupráce se zpravodajskými službami ČR a ostatními státními orgány
• 4.1.Spolupráce se zpravodajskými službami ČR
• 4.2.Spolupráce s Policií ČR
• 4.3.Spolupráce s dalšími státními orgány a institucemi
• 4.4.Spolupráce v oblasti vzdělávání
• 5.Spolupráce se zpravodajskými službami cizí moci
• 5.1.Bilaterální spolupráce
• 5.2.Multilaterální spolupráce
• 6.Kontrola
• 6.1.Vnější kontrola
• 6.2.Vnitřní kontrola
• 7.Dodržování kázně, vyřizování žádostí a stížností
• 8.Rozpočet

1.Náplň a rozsah zpravodajské činnosti

1.1. Působnost zpravodajské služby

Činnost, postavení a působnost Bezpečnostní informační služby (BIS) jako zpravodajské služby demokratického státu jsou upraveny příslušnými zákony, zejména zákonem č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů. Ve své činnosti se BIS řídí rovněž Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod, mezinárodními smlouvami a dalšími právními předpisy České republiky.
Podle § 2 zákona č. 153/1994 Sb. je BIS státním orgánem pro získávání, shromažďování a vyhodnocování informací (dále jen „zabezpečování informací“) důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky.
Obecné vymezení působnosti BIS stanoví § 5 odst. 1 zákona č. 153/1994 Sb., podle kterého BIS zabezpečuje informace:

• o záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky,

• o zpravodajských službách cizí moci,

• o činnostech ohrožujících státní a služební tajemství,

• o činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky,

• týkající se organizovaného zločinu a terorismu.
Podle § 5 odst. 4 zákona č. 153/1994 Sb. plní BIS další úkoly, pokud tak stanoví zvláštní zákon (např. zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů) nebo mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána.
Zákon č. 153/1994 Sb. v ustanovení § 7 dále stanoví, že za činnost BIS odpovídá vláda, která zároveň koordinuje její činnost. Vláda podle ustanovení § 8 odst. 4 tohoto zákona ukládá BIS úkoly v mezích její působnosti. Oprávnění ukládat úkoly BIS v mezích její působnosti náleží i prezidentu republiky s vědomím vlády.
K plnění svých úkolů je BIS oprávněna spolupracovat s ostatními zpravodajskými službami ČR. Zákon č. 153/1994 Sb. tuto spolupráci v § 9 podmiňuje dohodami uzavíranými mezi zpravodajskými službami se souhlasem vlády.
Spolupráci se zpravodajskými službami cizí moci může BIS podle § 10 zákona č. 153/1994 Sb. uskutečňovat pouze se souhlasem vlády.

2.Zpravodajská činnost a zpravodajské poznatky

Souhrn veškeré zpravodajské činnosti Bezpečnostní informační služby v minulém roce je obsažen v utajované Zprávě o činnosti BIS za rok 2011, kterou podle § 8 odst. 1 zákona č. 153/1994 Sb. předkládá BIS každoročně prezidentu republiky a vládě.
O konkrétních zpravodajských zjištěních a výsledcích analýz, z nichž rámcový přehled o činnosti BIS v této veřejné výroční zprávě vychází, informovala BIS v průběhu roku oprávněné adresáty podle § 8 zákona č. 153/1994 Sb.
V průběhu roku 2011 předala BIS prezidentovi a členům vlády více než 600 dokumentů. Dalších více než 350 informací zaslala BIS příslušným státním orgánům, Policii ČR, Úřadu pro zahraniční styky a informace a Vojenskému zpravodajství.

2.1. Ochrana významných ekonomických zájmů

Správa státního majetku

Bezpečnostní informační služba také v roce 2011 sledovala výskyt jevů ohrožujících významné ekonomické zájmy státu spojených se správou státního majetku, zejména v oblasti zadávání veřejných zakázek. Zakázky provázely snahy dalších podnikatelských, lobbistických nebo zprostředkova­telských subjektů a uskupení ovlivnit proces zadávání na úkor státu. Někteří zadavatelé a uchazeči postupovali netransparentně a nezákonně. Přetrvávalo zvýhodňování předem vybraných dodavatelů a ovlivňování zadávacích podmínek v jejich prospěch, k čemuž docházelo na základě úzkých vazeb na zástupce zadavatele. Výslednou cenu zakázek negativně ovlivnily také skryté dohody uchazečů o podávaných nabídkách a koordinace jejich postupu za účelem vytvoření zdání konkurenčního prostředí ve výběrových řízeních.
Neprůhledně postupovala při vyhlašování některých veřejných zakázek například Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). Vyhlášení zakázek působilo transparentně, avšak představitelé SŽDC zvýhodňovali předem vybrané soukromé subjekty před konkurencí tím, že s nimi individuálně předjednali podmínky zakázek nebo jim o nich sdělovali interní informace.
Nadále docházelo k dohodám uchazečů o společném postupu ve výběrových řízeních. BIS zaznamenala případy, kdy v průběhu elektronické aukce použila část uchazečů skrytý způsob dorozumívání, které mělo sloužit k rozpoznání jinak anonymních účastníků aukce. Smluvené společnosti si před aukcí přidělily jedinečné dvouciferné kódy, které pak uváděly v jimi nabízených cenách. Ani zavedení elektronických aukcí, které měly zamezit netransparentním postupům při zadávání veřejných zakázek, tedy nestačilo samo o sobě zabránit nejrůznějším pokusům o machinace uchazečů.
Také některá výběrová řízení v oblasti energetiky měla pouze formální charakter, neboť o jejich vítězi bylo rozhodnuto již před jejich vyhlášením. U zakázek zadávaných tzv. sektorovým zadavatelem[1] byl používán postup umožňující obcházet zákon o veřejných zakázkách. Tento postup, spočívající v zadávání zakázek prostřednictvím dceřiné společnosti sektorového zadavatele, využíval zejména ČEZ a jeho dceřiná společnost ŠKODA PRAHA Invest.
Při zadávání zakázek státního podniku Lesy ČR přetrvával tlak lobbistických a podnikatelských skupin. V případě zásadní zakázky Lesů ČR na provádění lesnických činností s prodejem dříví „při pni“ (stát stromy nechá pokácet a pak je hned prodá obchodníkovi) od roku 2012 se zástupci významných lesnických společností snažili ovlivnit nejen zadávací podmínky této zakázky, ale jednali též mezi sebou o společném postupu.
U veřejných zakázek na řešení ekologických závazků státu vzniklých před privatizací docházelo k pokusům o neopodstatněné navyšování garancí, či podvodům při jejich realizaci, jejichž konečným důsledkem bylo mj. prodlužování sanací.
BIS zaznamenala také snahy o využití nedostatků platné legislativy a ovlivňování legislativního procesu. Obecné nastavení legislativy umožnilo např. Správě státních hmotných rezerv (SSHR) dlouhodobě postupovat při správě svěřeného státního majetku nestandardním a netransparentním způsobem. Ani provedená úprava interních předpisů nezaručovala řádnou správu státních hmotných rezerv, neboť i takto upravené interní předpisy nadále ponechávaly prostor pro zneužívání nouzových rezerv ve prospěch soukromých subjektů, resp. vybraných obchodních partnerů SSHR.
Zástupci hazardní lobby ovlivňovali legislativní proces, který upravoval a zpřísňoval podmínky pro podnikání v hazardu, a to přes instituce, kde se o podobě nové legislativy rozhodovalo.
Představitelé některých společností působících na českém energetickém trhu (např. ČEZ, Czech Coal) se snažili legislativu v oblasti energetiky ovlivňovat prostřednictvím kontaktů ve státní správě nebo cestou poradních orgánů a profesních organizací.

Hospodaření významných společností se státní účastí

V roce 2011 se BIS věnovala také zjišťování případných negativních jevů v hospodaření společností s majetkovou účastí státu a dalších institucí ovládaných státem. U významných společností (České aerolinie, Česká pošta, České dráhy a ČD Cargo) docházelo k ovlivňování průběhu veřejných zakázek, přípravy strategických rozhodnutí a personálních otázek. Také v těchto případech využívaly podnikatelské a lobbistické subjekty při prosazování vlastních cílů osoby mající úzkou vazbu na vedení těchto společností. Některé prodeje majetku společností vzbuzovaly značné pochybnosti o jejich transparentnosti a výhodnosti pro stát. Management rovněž záměrně informoval kontrolní orgány společností neúplně nebo zkresleně.
V České exportní bance (ČEB) a Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) přetrvávaly nestandardní postupy při financování některých rizikových projektů. Cestou klientelistických vazeb mezi představiteli těchto institucí a zástupci některých exportních firem byly zřejmě ze strany ČEB a EGAP podporovány i projekty, které by z ekonomického hlediska při běžném schvalovacím procesu nebyly doporučeny. Během čerpání úvěrových prostředků a plnění obchodních podmínek u některých projektů také selhaly kontrolní mechanismy ČEB, čímž vznikla možnost pro vyvádění finančních prostředků z banky k soukromým subjektům. V rámci EGAP byly zaregistrovány snahy pojistit projekty, které nespadaly do její kompetence nebo nesplňovaly stanovené podmínky.

Energetická bezpečnost

Českou energetiku ovlivňovaly problémy s výstavbou energetické infrastruktury. Některé projekty komplikovaly vysoké cenové požadavky spekulantů vlastnících potřebné pozemky, což byl případ plynovodu Gazela, nebo nevyřešené zajištění jejich dostatečného budoucího financování.
U některých strategických projektů v oblasti energetiky se prosadily poradenské společnosti, které k tomu využily osobních vazeb na zástupce státem kontrolovaných společností. Někteří poradci byli vybráni na základě subjektivních a nelegitimních kritérií. Takový výběr přitom vytváří cesty pro vstup cizích zájmů do klíčových rozhodnutí státu, a ve svém důsledku tím ohrožuje bezpečnostní zájmy ČR.
BIS sledovala vývoj v odvětví obnovitelných zdrojů energie. Část investorů, kteří se skrytě i otevřeně účastnili nekontrolovatelného rozvoje solárních elektráren, byla ve střetu zájmů. Tyto osoby se v minulosti podílely na stanovení parametrů státní podpory pro obnovitelné zdroje, rozhodovaly o jejich pozdějších úpravách nebo je ovlivňovaly skrze významné podniky s účastí státu.
Na českou energetiku měly vliv aktivity nadnárodních subjektů, směřující k ovládnutí celého řetězce od těžby přes přepravu až po konečné využití energetických surovin. Zdaleka nejagilnějšími byly v těchto aktivitách především ruské subjekty.
V centru ruského zájmu byla i tranzitní infrastruktura pro dodávky energetických surovin do ČR. Při snahách o její ovládnutí se projevil ekonomický nátlak ruských subjektů posílený budováním nebo přípravou alternativních přepravních tras. Pokud by ruské subjekty ve svých snahách uspěly, zesílily by svůj vliv na dodávky energetických surovin do Evropy, včetně ČR, což by mohlo být v krajním případě využito k prosazování ruských ekonomických a politických zájmů.

2.2. Organizovaný zločin

BIS se v souladu se svou zákonnou působností zabývala především nejzávažnějšími projevy organizovaného zločinu, tedy aktivitami subjektů, které s využitím nelegálních či nelegitimních metod maximalizovaly svůj zisk způsobem, jenž ohrožoval bezpečnostní a ekonomické zájmy státu.
Tyto projevy i v roce 2011 spočívaly především v prosazování partikulárních zájmů prostřednictvím nestandardního ovlivňování rozhodování orgánů státní správy, samosprávy a justice. BIS rovněž zaznamenala snahy o nelegitimní ovlivňování legislativního procesu na centrální úrovni.
Ačkoliv tyto aktivity často vedly k poškození veřejných rozpočtů a majetku, jejich negativní dopad na zájmy státu významně přesahoval rovinu čistě ekonomickou. Docházelo k narušování legality výkonu státní moci a legitimity rozhodování státních orgánů. Takové případy přispívaly k podrývání důvěry občanů ve veřejné instituce, což v konečném důsledku ohrožuje samy demokratické základy právního státu.
Za těmito aktivitami stojí především neformální neinstituciona­lizované struktury, které nabývaly podob vlivových a klientelistických sítí. V některých případech tyto sítě vytvářely paralelní mocenské struktury, jež ohrožovaly či přímo podrývaly činnost orgánů státní správy a samosprávy. Ve výjimečných, nicméně závažných případech byly na tyto subjekty napojeny konkrétní právnické osoby. Jednalo se často o podnikatelské subjekty, které byly vzhledem k povaze své činnosti jen velmi obtížně postižitelné – advokátní kanceláře nebo daňové, poradenské a mediální firmy. Jedním z charakteris­tických znaků představitelů těchto subjektů bylo jejich společenské postavení a konexe. Vazby na představitele české justice nebo politické, ekonomické a společenské elity jejich případnou represi ze strany příslušných orgánů dále ztěžovaly.
Hlavní metodou je korupce, aktivace klientelistických vazeb, maření vyšetřování, uplatňování ekonomického vlivu či nátlaku, mediální manipulace, využívání firem a společností legální ekonomiky či zneužívání struktur politických stran a nevládních organizací.
Jen malá část těchto metod je postižitelná trestněprávní či jinou represí, neboť nejsou ze své povahy nelegální. I v případech, kdy jsou uplatněné metody organizovaného zločinu trestné (např. korupce), je dokazování takového jednání mimořádně obtížné.
Na základě získaných poznatků lze organizovaný zločin a jeho subjekty v ČR rozdělit do tří rovin. První představují skupiny přímo ovlivňující rozhodování nejvyšších orgánů státní správy, samosprávy a legislativní proces způsobem, který může ovlivnit základní funkce státu. Druhou rovinu tvoří struktury, které ovlivňují justiční orgány formou jejich korupce nebo diskreditace, čímž ohrožují řádný výkon spravedlnosti. Třetí pak subjekty, které systematicky vyvádějí prostředky z veřejných rozpočtů, resp. masivně legalizují, popř. mají potenciál legalizovat, výnosy z trestné činnosti.

Ovlivňování rozhodování nejvyšších orgánů státní správy, samosprávy a legislativního procesu ČR

Dysfunkce a zneužívání systému vysokoškolského vzdělávání

Analýzou negativních jevů zaznamenaných na několika vysokých školách (Právnická fakulta ZČU v Plzni, Bankovní institut vysoká škola v Praze, Vysoká škola finanční a správní v Praze) BIS identifikovala v českém vysokém školství několik kritických míst, která ovlivňují fungování veřejnoprávních institucí, resp. ekonomické a bezpečnostní zájmy státu. Jde zejména o obchodování se vzděláním a tituly, nedodržování vzdělávacích standardů a obcházení akreditací studijních programů. Stejné negativní dopady má uznávání vzdělání dosaženého na některých zahraničních školách (nostrifikace), které však svým obsahem neodpovídá požadovaným standardům českého vysokého školství a samotné studium na pobočkách některých vysokých škol v zahraničí.
Potenciálně se může jednat i o podvodné transfery majetku či přenášení závazků na stát. To je aktuální zejména v souvislosti s investičními projekty vzdělávacích a vědeckých center, jejichž prosazování je ovlivňováno regionálními ambicemi, provázeno nízkou odpovědností rozhodovacích orgánů a netransparentním využíváním finančních prostředků. Mimo to snaha maximalizovat čerpání dotací ze strukturálních fondů EU na tyto projekty zvyšuje riziko budoucího zatížení státního rozpočtu.
Je zjevné, že vysoké školy, resp. vzdělávací instituce obecně, jsou mj. díky štědré dotační politice EU prestižními místy, která poskytují příležitosti pro realizaci lukrativních projektů. Proto jsou předmětem zájmu vlivových skupin, podnikatelských subjektů, potenciálních investorů, profesních sdružení atd., jejichž cíle nemusí vždy korespondovat s veřejným zájmem. Příkladem mohou být některé projekty v rámci operačního programu „Vzdělávání pro konkurenceschop­nost“.
Uvedené skutečnosti měl reflektovat věcný záměr zákona o vysokých školách. Podle názoru BIS však ani poslední verze věcného záměru z prosince 2011 instituty eliminující riziko korupce, protekcionismu, manipulace s majetkem, a posilující kontrolní funkce a transparentnost systému vysokoškolského vzdělávání důsledně neřešila.
Dozvuky kauzy Právnické fakulty ZČU v Plzni byly patrné i v roce 2011. Náprava stavu na fakultě byla prováděna nedůsledně, a poté, co ustal tlak médií a veřejnosti, se reformní étos na škole zcela vytratil. Nad reformisty získali převahu konformisté, došlo k rozkolu v pedagogickém sboru fakulty, v jehož důsledku ji opustily tři desítky akademiků a otevřel se prostor pro vznik nové konkurenční vysoké školy právního zaměření. Tento vývoj signalizuje nízkou míru sebereflexe akademických orgánů školy i metodického řízení ze strany ministerstva školství.

Korupce a střet zájmů na regionální úrovni

Potvrzuje se, že provázanost podnikatelské a komunální sféry je příčinou korupčních jevů při transakcích s veřejným majetkem a že klientelistické a korupční praktiky zasahují jak velká (statutární) města, tak malé obce.
V řadě měst jsou vlivové skupiny schopny zasahovat do rozhodování zastupitelstev a eliminovat vliv funkcionářů samosprávy, kteří jim nevycházejí vstříc. Vyšetřování závažných případů, u nichž existuje podezření, že došlo k trestně právnímu jednání, komplikují politické konsekvence a možná podjatost místních orgánů činných v trestním řízení.
Při transakcích s veřejným majetkem často dochází k napojení zastupitelů na spřízněné společnosti, které směřuje ke střetu zájmů a podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby. Kritici poměrů musejí čelit tlaku podnikatelských lob­by.
Pro některá statutární města jsou typické nevýhodné prodeje, pronájmy a machinace s majetkem, kdy ze správy, pronájmů a privatizace městské infrastruktury profitovaly či profitují firmy a osoby s vlivem na dění na magistrátu. Tato praxe demonstruje silné působení vlivových struktur zahrnujících podnikatele, investory, současné či bývalé zastupitele a zaměstnance magistrátu.
Zneužívání dotací ve prospěch soukromého subjektu je často založeno na účelovém navýšení ceny projektu, který je odůvodněný veřejným zájmem. Společnosti, které projekt realizují, pak z nepřiměřeně vysokého zisku mohou uhradit náklady na provize. Jinou variantou může být předání veřejného objektu, který byl vybudován nebo rekonstruován s pomocí dotací, do správy soukromé společnosti, popř. ho privatizovat.
Klientelismus na regionální úrovni se projevuje i rostoucí mírou politické korupce, která zasahuje do výkonu zastupitelské demokracie. Vlivové, zejm. podnikatelské skupiny, ale i lokální hnutí s politickými ambicemi se snaží „preventivně“ ovlivnit volební procesy kupováním hlasů, účelovými změnami trvalého pobytu občanů-sympatizantů, netransparentní podporou volební kampaně, diskreditací nepohodlných osob apod.
Přestože uvedené negativní jevy hrubě porušují zásady podnikatelské a politické kultury, je represivní (trestně právní) postih za ně odpovědných osob velmi obtížný. Systémové řešení uvedených typů dysfunkce vyžaduje posilování prvků transparentnosti a osobní odpovědnosti v rozhodovacích procesech orgánů měst a obcí.

Ovlivňování justičních orgánů a ohrožování řádného výkonu spravedlnosti

BIS v průběhu roku 2011 informovala v rámci problematiky dysfunkce justice o individuálních selháních některých soudců a státních zástupců, přičemž upozorňovala také na systémové nedostatky při výkonu spravedlnosti. V této problematice probíhala intenzivní komunikace mezi BIS a ministerstvem spravedlnosti, která směřuje k odstranění zjištěných nedostatků a nastavení systémových změn.
BIS získala dílčí poznatky o cíleném zneužívání institutu insolvenčního (konkurzního) řízení, do kterého byli zapojeni někteří soudci působící na konkurzních úsecích krajských soudů (KS).
V některých případech nebyli konkurzní soudci přímými organizátory zmanipulovaných konkurzů, ale spíše osobami, které byly vzhledem ke své nezastupitelné roli v konkurzním řízení využívány ze strany organizátorů stojících mimo justici. Pochybení soudců, jakkoliv závažná, spočívala zejména v rovině korupčního jednání, a jednalo se o individuální selhání představitelů justice.
Vedle korupčních selhání jednotlivých soudců BIS zaznamenala poznatky o tom, že se v rámci některých krajských soudů zformovaly klientelistické či jinak vztahově provázané skupiny, které manipulovaly insolvenčním řízením. Na rozdíl od případů z předchozích let v nich soudci hráli podstatně významnější úlohu, než pouhých účastníků skupiny. Tyto skupiny kromě soudců tvořili insolvenční správci, představitelé dalších justičních profesí, podnikatelské subjekty, a příp. i osoby z prostředí organizovaného zločinu.
Na případu kárného řízení s konkrétním státním zástupcem BIS ilustrovala nefunkčnost kárného řízení jako zákonného institutu, který by měl problematické aktivity soudců a státních zástupců řešit. Dosavadní pojetí kárného řízení zcela nezaručuje, že závažná pochybení soudců a státních zástupců budou adekvátním způsobem potrestána. Ministerstvo spravedlnosti bylo o tomto faktu v rámci úzké spolupráce s BIS informováno a připravuje, mj. za přispění poznatků BIS, novelu příslušného zákona, která by měla značně zkvalitnit právní úpravu institutu kárného řízení soudců a státních zástupců.
Negativní roli i nadále sehrávají nadstandardní vazby mezi některými soudci a advokáty, popř. dalšími představiteli justice, které mohly být příčinou možné manipulace soudními řízeními. Zaznamenané rodinné a přátelské vazby soudců z Krajského soudu v Brně hrály významnou roli při upřednostňování některých vybraných věřitelů, popř. při dalších projevech manipulace insolvenčním řízením, které se v rámci KS Brno vyskytly. Nejvýrazněji se negativní vlivy těchto vazeb projevily v případech patřících do působnosti KS v Ústí nad Labem.

Skupiny legalizující výnosy z trestné činnosti

Vietnamský organizovaný zločin

V souvislosti s vietnamskou komunitou nebo s největší pražskou tržnicí SAPA byly v minulosti zaznamenány netransparentní toky finančních prostředků, o nichž lze předpokládat, že byly předmětem legalizace výnosů z trestné činnosti. Několik rodinných firem v tržnici SAPA nabízelo propracovaný systém služeb spočívající v dovozu a podhodnocení zboží z Asie a v následném transferu finančních prostředků z ČR, většinou do Vietnamu a Číny.
Tržnice SAPA se v posledním čtvrtletí roku 2011 stala předmětem zájmu bezpečnostních složek státu a byla zařazena na program jednání Výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny. Přes veškeré zjištěné nelegální aktivity spojené s tržnicí SAPA ji BIS nevnímá jako zásadní riziko pro bezpečnost ČR.

Balkánský organizovaný zločin

Aktivity balkánského organizovaného zločinu na území ČR spočívaly zejména v legalizaci nezákonně získaných financí prostřednictvím podnikatelských aktivit.

Postsovětský organizovaný zločin

V ČR působily osoby napojené na dvě nejvýraznější kavkazské zločinecké skupiny, které spolu po několik let vedou ozbrojený konflikt o nadvládu. Poznatky BIS dokládají, že představitelé ruskojazyčného organizovaného zločinu se v r. 2011 snažili zapojit i do politicko-ekonomických aktivit mezi ČR a jejich zeměmi původu. Tímto by mohly být negativně ovlivněny bilaterální vztahy mezi ČR a postsovětskými republikami, zejména kavkazskými, a to i vzhledem k existujícím vazbám kavkazského organizovaného zločinu jak na státní administrativu, tak i na politická opoziční hnutí.

2.3. Kontrarozvědná činnost

Na základě vyhodnocení míry bezpečnostních rizik byly v roce 2011 v oblasti kontrašpionáže prioritou BIS zpravodajské služby Ruské federace a v oblasti ekonomické a vědecko-technické špionáže i zpravodajské služby Čínské lidové republiky.

Zpravodajské služby RF

V roce 2011 pokračovala Ruská federace (RF) v dlouhodobém úsilí o udržení vysokého zastoupení zpravodajských důstojníků působících pod krytím členů ruské diplomatické mise v ČR.
Zpravodajské služby RF nejsou jedinými zpravodajskými službami cizí moci přítomnými na českém území, přesto v roce 2011 byly opět nejaktivnějšími špionážními organizacemi v ČR. Setrvalým jevem byla rovněž vysoká (vzhledem k česko-ruským vztahům zcela neodůvodněná a nereciproční) přítomnost ruských zpravodajských důstojníků na českém území, a to pod různým krytím.
Ruská strana nepokrytě zneužívá disproporce mezi velikostí české diplomatické mise v Rusku a ruské v ČR a různými formami politického nátlaku a recipročních opatření nutí ČR přijímat příslušníky ruských rozvědek jako diplomaty.
V roce 2011 znatelně zeslábla intenzita aktivit ruských zpravodajců a diplomacie zacílených na získání přímé kontroly a řízení aktivit ruské diaspory v ČR. Významným cílem zájmu ruských zpravodajských složek však zůstává kavkazská komunita v ČR. Tento zájem je do jisté míry, vzhledem k bezpečnostní situaci na severním Kavkaze, pochopitelný, na druhé straně je však nutné zásadně odmítat fakt zneužívání problémů boje proti terorismu a organizovanému zločinu k dezinformačním, a potažmo zastrašujícím kampaním proti českým nevládním organizacím a českým občanům, viz tisková prohlášení FSB útočící na organizaci Člověk v tísni v květnu 2011.
Označení organizace Člověk v tísni za součást al-Qá´idy a kavkazských banditských či teroristických uskupení je další část řetězce dezinformačních aktivit zpravodajských služeb RF proti ČR (poškozování dobrého jména) a jejím bezpečnostním složkám a zároveň další z řady útoků ruské exekutivy proti zahraničním nevládním organizacím působícím na Kavkaze (v případě Člověka v tísni se jedná již o druhé prefabrikované obvinění ze spolupráce s teroristy).
Severokavkazské problematiky se rovněž dotýká prosincová vražda zakladatele a šéfredaktora dagestánského týdeníku Černovik Chadžimurada Kamalova, jehož činnost je spojována i s ČR. Kamalov a jeho spolupracovníci se věnovali zejména odhalování problematických aktivit příslušníků ruských a dagestánských bezpečnostních a zpravodajských složek. V roce 2008 Kamalovův Černovik medializoval nezákonné aktivity příslušníků silových složek v Dagestánu v kauze, v jejímž rámci byla očerňována mimo jiné i Česká republika jako místo indoktrinace kavkazských teroristů.
V roce 2011 mezi zájmy ruských zpravodajských služeb opět dominovala ekonomická témata, která se ovšem v určitých záležitostech překrývala s tématy politickými či obrannými. Ruské aktivity v dotčeném období můžeme rozdělit na klasickou zpravodajskou činnost a na typické konkurenční zpravodajství (competitive intelligence) prováděné státními i privátními ruskými subjekty.
Jedním z hlavních zájmových témat zpravodajských služeb RF byla energetika, včetně tendru na dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Ruské zpravodajské důstojníky však bylo možno zaznamenat i na různých společenských či networkingových akcích, kde se snažili utužovat staré kontakty a poznávat nové lidi. Poněkud znepokojivým faktem jsou kontakty důstojníků ruských zpravodajských služeb na osoby, jejichž minulost je spojena s ruskojazyčnými organizovanými kriminálními strukturami a jejich aktivitami na území České republiky.
V roce 2011 se do jisté míry stala kontrašpionážním tématem i otázka dysfunkce v rámci komunálních a krajských samospráv. Cestou dysfunkce některých komunálních a krajských politických a správních struktur získávají ruské zpravodajské služby informace z prostředí komunální a krajské politiky a podporu pro podnikatelské a obchodní záměry ruských komerčních subjektů. Pokud úředníci či volení zástupci na místní a krajské úrovni participují na nestandardních aktivitách, a zároveň jsou do těchto aktivit zapojeni i cizí státní příslušníci, nemusí být jedinou hrozbou pro zúčastněné hypotetická hrozba medializace či policejního vyšetřování. Může se také stát, že o jejich nestandardních aktivitách (a o všech osobách, které jsou účastníky takové činnosti) jsou informováni důstojníci ruských zpravodajských služeb a v jejich rukou se takové informace mohou změnit na kompromitující materiály.
Skutečnost, že ruské zpravodajské služby mají značný přehled o dysfunkčním jednání na úrovni komunálních a krajských samospráv, je riziková zejména tím, že krajská politika je přirozeným zdrojem kádrů pro vrcholovou politiku a ústřední orgány státní správy.

Zpravodajské služby ČLR

Důstojníci čínských zpravodajských služeb působící v ČR nejsou na základě zkušeností z roku 2011 přímým rizikem pro české občany. Ve svém jednání se snaží držet v mezích svého diplomatického krytí. Jejich aktivity se zaměřují na vyhledávání potenciálních cílů: osob, společností, technologií. Reálné přímé riziko pak hrozí jednotlivcům při výjezdech do Číny, nebo při kontaktu s třetím subjektem (obchodní společností), který je český, ale zastupuje čínský zájem v pozadí (nákup technologie, investiční operace).

2.4. Extremismus

Pravicový extremismus

Česká pravicově extremistická scéna se v roce 2011 postupně snažila obnovit své aktivity, které v předchozích letech po tlaku státních orgánů výrazně omezila. Přetrvávala však její určitá fragmentace. Mezi částí aktivistů byly nadále patrné obavy z dalších represivních opatření.
Díky tomu, že neonacistická ideologie byla záležitostí spíše menších, celostátně nekoordinovaných skupin, získaly prostor i nové trendy. Mezi ně patřil například hard bass[2]. Jeho popularita se ale v průběhu roku postupně snižovala. Část aktivistů se dále pokoušela prosadit ideologický koncept tzv. třetí cesty (zjednodušeně směs levicových a pravicových myšlenek, konkrétně socialismu a nacionalismu) a inspirovat se italským neofašistickým uskupením Casa Pound.
Snahy o modernizaci scény se nesetkaly s pochopením „staré“ generace pravicových extremistů a byly příčinou sporů s „mladými“ aktivisty. Tyto neshody ovšem koncem roku mírně ztrácely na intenzitě a napětí mezi některými „starými“ a „mladými“ pravicovými extremisty se snižovalo.
Zejména díky tématu boje proti romské kriminalitě a vyhrocené atmosféře ve Šluknovském výběžku se pravicovým extremistům podařilo v roce 2011 uspořádat několik větších veřejných shromáždění, při nichž je podporovali i někteří obyvatelé problémových oblastí.
Nicméně ne všechny demonstrace proti sociálně vyloučeným občanům byly svolány pravicovými extremisty. V případě mnoha z nich byli organizátoři i většina účastníků z řad místních obyvatel, frustrovaných stavem v regionu a postojem a chováním některých skupin obyvatel.
Situace na Šluknovsku se postupně koncem roku uklidnila, ale vzhledem k mnoha dalším problematickým lokalitám obdobného typu nelze vyloučit, že podobné napětí může opět eskalovat.
Mimo výše uvedená shromáždění pravicoví extremisté uspořádali stejně jako každý rok i několik menších tradičních setkání, zejména u příležitosti vzpomínky na zesnulé aktivisty či na podporu vězněným kamarádům.
Po propadu počtu pravicově extremistických akcí s hudební produkcí v předchozích letech došlo v roce 2011 k určitému oživení v této oblasti. Pravicoví extremisté zorganizovali několik větších koncertů v ČR. Stále využívali i taktiku pořádání koncertů v zahraničí (hlavně v Polsku), nicméně počet účastníků i frekvence těchto akcí se v průběhu roku postupně snižovaly.
Nejvýraznějším pravicově extremistickým subjektem uplynulého roku zůstala Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS), a to i přes některé problémy, které její fungování v roce 2011 provázely.
Ke svému zviditelnění strana nadále využívala téma sociálně nepřizpůsobivých obyvatel, díky kterému se jí podařilo uspořádat řadu pro ni úspěšných demonstrací, a to nejen na Šluknovsku, ale i v řadě dalších lokalit se zvýšeným sociálním napětím. Tato problematika straně přinesla částečnou podporu veřejnosti na akcích, z účasti místních obyvatel na demonstracích DSSS však nelze vyvozovat jejich ztotožnění se s jejím programem.
Strana zkoušela při pořádání akcí využít i jiná témata, ale v této snaze příliš úspěšná nebyla.
DSSS byla iniciativní i na mezinárodním poli. Pokoušela se zintenzivnit spolupráci s německou Nationaldemokra­tische Partei Deutschlands (NPD). Navázaná spolupráce spočívala hlavně v pořádání společných česko-německých veřejných shromáždění a pietních akcí. V polovině listopadu 2011 ale došlo ke změně vedení NPD[3], což další spolupráci s DSSS může významně ovlivnit.
S DSSS zůstala úzce personálně i myšlenkově propojena její mládežnická organizace Dělnická mládež (DM), jejíž členové patřili k jedněm z nejaktivnějších pravicových extremistů. I toto uskupení provázely interní problémy.
Dříve výrazné uskupení Autonomní nacionalisté (AN) ztrácelo v roce 2011 postupně svůj potenciál a klesal jeho význam. AN proto oživili své vztahy s DSSS a znovu s ní navázali spolupráci. Praktickou ukázkou byla jimi zorganizovaná demonstrace dne 17. listopadu 2011 v Praze, které se účastnili i aktivisté DSSS a DM.
U neonacistického Národního odporu (NO) došlo k celkové změně ve struktuře a fungování. Jako homogenní organizace NO de facto zanikl, jednotlivé pobočky, tvořené pouze několika jednotlivci, postupně omezily svou činnost, přičemž některé ji dokonce rovnou ukončily. V činnosti pokračovaly pouze některé buňky, které fungovaly nezávisle na ostatních.
Z mezinárodního hlediska byl nejvýraznějším činem souvisejícím s extremismem teroristický útok v Norsku dne 22. července 2011, kterého se dopustil norský občan Anders Behring Breivik. Reakce českých extremistů na tento útok byla umírněná. Pouze na internetových stránkách www.white-media.info byl čin obhajován, další extremisté jej převážně odsuzovali. Označení Breivika za pravicového extremistu charakterizovali čeští pravicoví extremisté jako účelové a považovali je pouze za záminku pro zintenzivnění činnosti bezpečnostních složek proti nim. Současně zdůrazňovali, že útok nesmí být důvodem, proč by měli ustat ve svém boji proti multikulturalismu a imigraci.

Levicově extremistická scéna

Z dlouhodobého hlediska levicově extremistická scéna v roce 2011 nezaznamenala výraznější vývoj. Neustále se potýkala s řadou problémů, z nichž hlavní roli sehrávala roztříštěnost, slabá členská základna, která má jen omezený počet aktivních jedinců, a neschopnost přilákat ve větší míře nové sympatizanty. Lze však konstatovat, že v porovnání s předešlým rokem došlo k mírnému oživení scény. Její stoupence částečně aktivizovala politická, ekonomická a sociální situace nejen v ČR, ale i zahraničí, a s tím související nespokojenost a frustrace občanů.
Byl zaznamenán dílčí vzestup aktivit zaměřených dovnitř hnutí (publikační činnost, přednášky, diskuse, promítání filmů, koncerty, benefiční a vzpomínkové akce apod.), ale i snah o prezentaci na veřejnosti. Levicoví extremisté participovali na akcích nejrůznějších levicově orientovaných neextremistických subjektů. Anarchoautonomové, na rozdíl od marxisticko-leninských subjektů, organizovali i vlastní shromáždění. Jednalo se ovšem spíš o malé akce na regionální úrovni a nikoli o masová shromáždění, která by přitáhla pozornost aktivistů z celé ČR.
Ukázalo se, že vlastní akce organizované pod hlavičkou levicově extremistických skupin nejsou schopny přilákat větší množství běžných občanů a snahy o infiltraci a podchycení občanských protivládních protestů nejsou reálné vzhledem k mobilizačnímu potenciálu levicových extremistů. Ti tvořili jen malou část účastníků takových akcí, a tudíž neměli žádný vliv na jejich průběh ani dopad.
Nejdůležitějším mobilizačním tématem levicových extremistů zůstal i v roce 2011 boj proti kapitalismu a kritika současné pravicové vlády a jejích reforem doprovázených úspornými opatřeními v oblastech zdravotního, daňového a důchodového systému. Svou účastí podpořili zejména občanské protesty pořádané Iniciativou pro kritiku reforem a na podporu alternativ (ProAlt), odborové demonstrace či stávku dopravních odborů.
V solidárních kampaních se čeští levicoví extremisté zabývali i situací zahraničních kolegů čelících úsporným ekonomickým opatřením a represi ze strany státu. Jejich zájem vzbudilo především dění a vznik protestních hnutí ve Španělsku (Democracia Real Ya! či Hnutí 15. května) a posléze ve Spojených státech amerických (Occupy Wall Street). Čeští aktivisté o událostech hojně informovali na svých webových stránkách, ale snažili se i o přenesení podobných hnutí do ČR.
Pod hlavičkou Skutečná demokracie teď (SDT), jejíž součástí se stali i zástupci levicových extremistů, proběhla řada protestních shromáždění a happeningů zaměřených zpočátku na podporu zahraničních aktivistů, později reagujících spíše na politickou situaci v ČR.
Důležitým profilačním tématem levicových extremistů zůstal i boj proti příznivcům krajní pravice, který i nadále zahrnoval monitoring ideologických odpůrců, zveřejňování informací o nich na internetu, přímé násilné útoky na představitele neonacistické scény a v neposlední řadě protesty proti veřejným shromážděním pravicových extremistů.
Svou pozornost levicoví extremisté zaměřili zejména na demonstrace DSSS směřující proti romské minoritě, jejímu nepřizpůsobivému chování a kriminalitě, a to nejen na Šluknovsku, ale i v dalších problémových lokalitách. Na těchto protestech se však levicoví extremisté nepodíleli sami, tvořili jen malou část šířeji pojaté antifašistické platformy různých lidsko-právních aktivistů, nevládních neziskových organizací, Romů apod.
Levicoví extremisté se dále pokoušeli prezentovat i řadou dílčích témat, která však měla jen krátkodobý charakter. Zaznamenána byla například omezená podpora tzv. Arabského jara, obnovení zájmu o téma útlaku palestinského lidu v souvislosti s návštěvou Benjamina Netanjahua v Praze či dílčí podpora masovým nepokojům v Londýně.

2.5. Terorismus

BIS se v roce 2011 zaměřila na jevy a události, které by mohly zvýšit riziko vzniku, etablování či působení teroristických uskupení v ČR.
V roce 2011 nebyla ČR přímo ohrožena teroristickým útokem a ani jinými teroristickými aktivitami, přesto BIS zaznamenala negativní vlivy a jednání vedoucí k možné podpoře šíření radikálních názorů. Jednalo se především o šíření některých kontroverzních názorů, prezentovaných v muslimské komunitě a reakci na ně, o vývoj v džihádistické propagandě na internetu a o ohlasy na významné události tzv. Arabského jara, zabití předáků al-Qá´idy (AQ), teroristické útoky Anderse Breivika a napjatou situaci na Středním východě. BIS však v roce 2011 nezaznamenala případ radikálního výkladu islámu v hlavním názorovém proudu českých muslimů. V muslimské komunitě se v minulosti vyskytly ojedinělé názory s radikálnějšími prvky, komunita si však jako celek i nadále uchovala umírněný náboženský charakter, zvláště v porovnání se stavem v některých státech západní Evropy.
Významným bezpečnostním rizikem je však šíření džihádistické propagandy na internetu, jejíž autoři se hlásí k AQ. Kromě využívání moderních informačních technologií se tito autoři pokusili o přesnější zacílení psychologické manipulace. Jejich cílovou skupinou se stali velmi mladí muslimové žijící na Západě. Není doposud možné přesně zhodnotit úspěšnost tohoto druhu propagandy, ale vzhledem k nárůstu osamocených extremistů, kterým byl internet hlavním radikalizačním podnětem, lze očekávat další zvýšený výskyt takto ovlivněných osob.
Nejvýznamnější událostí ovlivňující mimo jiné islamistická hnutí, teroristické organizace a míru jejich vlivu bylo v roce 2011 tzv. Arabské jaro. Pád bývalých režimů v některých zemích arabského světa a nově vzniklá nestabilita vytvořily prostor pro možné posilování pozic islamistických a teroristických uskupení.
Události v jednotlivých arabských státech měly přímý vliv na názory a postoje většiny muslimů žijících v Evropě. Původní optimistické očekávání liberálně smýšlejících Arabů se však postupně proměňovalo v deziluze a obavy z posilování fundamentalis­tických a salafistických hnutí v zemích jejich původu. Dopad ideologického působení těchto hnutí se zvýšil také mezi evropskými muslimy. Tyto změny neskončily, proto stále pokračuje vyhodnocování možných důsledků posilování vlivu islamistických uskupení na bezpečnostní situaci v Evropě.
Jednoznačnější charakter měly reakce na usmrcení dvou významných představitelů džihádistické organizace AQ. Zabití symbolu AQ Usámy bin Ládina bylo doprovázeno protiamerickými náladami nejen v islámských zemích, ale také mezi některými muslimy v ČR. Ohlášený akt msty nebyl, až na určité lokální výjimky, a to převážně na území Pákistánu, zatím vykonán.
Ohlasy na smrt duchovního vůdce al-Qá´idy na Arabském poloostrově (AQAP) Anwára al-Awlakího nebyly ve srovnání s reakcí na smrt Usámy bin Ládina tolik intenzivní. Al-Awlakí byl však klíčovým ideologem džihádu, který aktivně podporoval šíření myšlenek AQ. V rámci této činnosti se podílel na vzniku anglicky psaného webového časopisu Inspire pro mladé muslimy v Americe a v Evropě.
V roce 2011 se BIS podílela na mezinárodní spolupráci při vyšetřování teroristického útoku Anderse Breivika v Norsku. Breivik je příkladem osamělého teroristy, jenž se částečně inspiroval modem operandi některých teroristických organizací. Breivik se radikalizoval a využil známých postupů teroristických skupin pro naplánování zabíjení ve jménu extremistické ideologie. Breivik, který před spácháním svého činu nebyl znám žádné z bezpečnostních složek doma ani v zahraničí, se neúspěšně snažil získat další prostředky pro své záměry také mimo území Norska. Pravděpodobnost, že se někdo rozhodne napodobit Breivika, je nezanedbatelná.
Prvotní protiislámské reakce na teroristické útoky v Norsku, které byly zpočátku mylně považovány za dílo islamistických extremistů, utvrdily evropské muslimy v přesvědčení, že nejsou v Evropě vítaným prvkem. Tento fakt a Breivikova motivace – fanatická nenávist k přistěhovalcům zejména z islámského světa – zvýšily v obecné rovině radikalizační potenciál evropských muslimů.
Skutečností, která může být potenciálně nebezpečná i pro ČR, je napětí na Středním východě, související se sporem mezinárodního společenství s Íránem kvůli jeho spornému jadernému programu, které se během roku 2011 několikrát vystupňovalo. V případě eskalace konfliktu mezi zúčastněnými stranami by nebylo možné vyloučit možnou asymetrickou reakci Íránu v podobě cílených teroristických ú­toků.

2.6. Proliferace zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, konvenčních zbraní a výbušnin

Zájem o dodávky zboží z ČR, které podléhá mezinárodním kontrolním režimům (MKR)[4]a národní legislativě[5], projevily v roce 2011 firmy ze sankcionovaných zemí, např. Írán nebo KLDR. Snaha získat takové zboží i cestou reexportů přes třetí země se u položek dvojího užití týkala zejména strojírenských zařízení a technologických celků využitelných k vývoji a výrobě zbraní hromadného ničení (ZHN) např. v Íránu nebo KLDR.
Primárním opatřením pro snížení takových rizik bylo důsledné vyhodnocování poptávek a příprav obchodů s položkami dvojího užití, vojenským materiálem, zbraněmi a výbušninami, a důsledné dodržování legislativních pravidel pro obchod se zneužitelným zbožím. Posuzování poptávaného strojírenského zařízení a dalšího zboží opakovaně komplikovala nesnadnost jednoznačného určení, zda konkrétní zařízení patří mezi kontrolované položky. U některých typů strojírenských zařízení, které svými parametry nespadají mezi kontrolované položky, nelze vyloučit možnost, že v cílové zemi je z několika takových vývozů zkompletováno zařízení, které má parametry kontrolované položky a je zneužitelné v programech ZHN.
Zásadní proto byly poznatky o konečných uživatelích a účelu užití vyváženého zboží. Konečný íránský uživatel zboží byl pro získání zboží schopen připravit důmyslné obchodní cesty, ve kterých firmy z různých zemí plnily pouze dílčí úkoly bez znalosti celého dodavatelsko-odběratelského řetězce. Dalším faktorem znesnadňujícím identifikaci skutečné obchodní cesty byly internetové nabídky či poptávky od společností, u kterých bylo obtížné jednoznačně určit, kdo je jejich skutečným provozovatelem. Informace o poptávce po zboží dvojího užití využitelném k vývoji a výrobě ZHN předávala BIS svým oprávněným adresátům.
Novým aspektem obchodů s Íránem byla sankční opatření Rady bezpečnosti OSN a opatření formulovaná v nařízení Komise (ES) k financování takových obchodů. K postupně rozšiřovanému seznamu sankcionovaných íránských bankovních subjektů, které byly z finančních transakcí v roce 2011 úplně vyloučeny, přibyly např. Ansar Bank nebo Mehr Bank z Teheránu a dalšími íránskými bankami ovládaná Onerbank ZAO se sídlem v Minsku. Z hlediska obchodů s evropskými zeměmi bylo významné přijetí sankčních opatření vůči Europäisch – Iranische Handelsbank se sídlem v Hamburku. V závěru roku USA, Kanada a Velká Británie výrazně omezily obchodování i s centrální íránskou bankou.
Přetrvával zájem o speciální komponenty využitelné k výrobě vojenských bezpilotních prostředků (Unmanned Aerial Vehicles, UAV). Obchody s materiály, součástkami nebo náhradními díly UAV nejsou umožněny v případech, kdy hrozí jejich zneužití ve vojenských programech rizikových zemí. Ze získaných informací vyplynulo, že i v této oblasti dodávky neměly směřovat k rizikovým subjektům přímo, ale cestou krycích společností.

Konvenční zbraně, vojenský materiál a výbušniny

O konvenční zbraně a vojenský materiál, včetně vojenských výbušnin, projevovaly v roce 2011 zájem některé rizikové země ze subsaharské Afriky, jihovýchodní Asie a Blízkého a Středního východu. Vývozy zbraní a vojenského materiálu nebyly možné do embargovaných zemí, mezi které nadále patřila také Čína.
V zahraničním obchodu s vojenským materiálem se BIS aktivně podílela na povolovacím a licenčním řízení. Cílem bylo minimalizovat rizika spojená s vývozy do zemí, které neskýtaly dostatečné záruky, že nezneužijí zejména vojenský materiál s tzv. smrtícími účinky k nadměrnému hromadění, represím či reexportům do rizikových a sankcionovaných ze­mí.
V rámci licenčního řízení BIS uplatňovala připomínky ke konkrétním žádostem a upozorňovala i na další možné problémy spojené se zprostředkováním, tranzitem a překládkou zboží v obchodech s vojenským materiálem. BIS zejména usilovala o to, aby byly důsledně uplatňovány všechny závazky, které pro ČR vyplývaly z mezinárodních smluv, zejména v oblasti konkrétních zprostředkova­telských operací (brokering).
V roce 2011 se BIS zabývala problematikou zneužití výbušnin určených pro civilní (průmyslové) využití např. v souvislosti s domácí výrobou nástražných výbušných systémů. Zásadní událostí se v této oblasti stal bombový útok Anderse Behringa Breivika. Případ potvrdil, že výbušné systémy lze poměrně snadno vyrobit ze surovin, jejichž prodej není kontrolován a které jsou běžně dostupné na trhu v ČR i v dalších zemích EU. Běžné použití takových surovin je zřejmě i důvodem skutečnosti, že při zvažování možných kontrol a omezení uvedených např. v návrhu Nařízení Evropského parlamentu a Rady o uvádění prekurzorů výbušnin na trh a jejich používání dosud nedošlo k jednoznačnému řešení a stanovení účinného postupu.

3.Ochrana utajovaných informací

Administrativní bezpečnost

V oblasti administrativní bezpečnosti a ochrany utajovaných informací byla vyhotovována odborná vyjádření pro interní potřeby BIS, dokumenty byly posuzovány z hlediska stanovení stupně utajení podle zákona č. 412/2005 Sb. a byl podáván výklad seznamu utajovaných informací v působnosti BIS a příslušných vnitřních předpisů.
V průběhu roku 2011 bylo provedeno více než 50 archivních prohlídek spojených s kontrolami spisové služby. Kontroly se zaměřily především na fyzickou úplnost utajovaných dokumentů, správnost jejich náležitostí a na přesnost vedení evidenčních záznamů v administrativních pomůckách. Při kontrolních činnostech nebyly zjištěny žádné závažné nedostatky ani ohrožení administrativní bezpečnosti.

Bezpečnost informačních a komunikačních systémů

Bezpečnost informačních systémů BIS zpracovávajících utajované informace splňuje požadavky zákona č. 412/2005 Sb. a návazných právních předpisů. Všechny systémy mají platný certifikát NBÚ, který je v pravidelných intervalech obnovován.
Pro každý informační systém byly aktualizovány rovněž bezpečnostní provozní směrnice pro uživatele, které stanoví odpovědnosti a povinnosti uživatelů, a opatření, která musí být v systémech dodržována. Všichni uživatelé jsou v pravidelných ročních intervalech proškolováni v bezpečnostních provozních procedurách a nově přijatí příslušníci absolvují vstupní školení týkající se pravidel práce s utajovanými informacemi v informačních systémech BIS ihned po přijetí do služebního poměru.

Fyzická bezpečnost

V oblasti fyzické bezpečnosti byla realizována opatření, která byla zaměřena na zkvalitnění systémů režimových opatření, technické ochrany a fyzické ostrahy objektů BIS za účelem zajištění ochrany utajovaných informací v souladu s požadavky zákona č. 412/2005 Sb. a navazující vyhlášky NBÚ č. 528/2005 Sb.
Průběžně probíhala aktualizace povinné dokumentace pro pracoviště a objekty BIS, probíhaly kontroly dodržování podmínek pro ukládání utajovaných informací a kontroly instalovaných bezpečnostních prvků.

Krizové řízení

V oblasti ochrany utajovaných informací při krizových situacích byly aktualizovány plány zabezpečení objektů či oblastí, které jsou součástí Bezpečnostních projektů. Byla rovněž prováděna průběžná aktualizace Krizového plánu BIS a příprava na jeho úplnou novelizaci.

4.Spolupráce se zpravodajskými službami ČR a ostatními státními orgány

4.1. Spolupráce se zpravodajskými službami ČR

Spolupráce a výměna informací mezi BIS, Úřadem pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) a Vojenským zpravodajstvím (VZ) pokračovala i v roce 2011 především v oblastech boje proti terorismu, kontrašpionáže a proliferace ZHN a jejich nosičů.
V oblasti boje proti terorismu spolupracovala BIS v roce 2011 průběžně s ostatními zpravodajskými službami ČR především ve Společné zpravodajské skupině při Úřadu vlády. BIS ve spolupráci s VZ a ÚZSI nadále plní úkoly vyplývající z usnesení vlády č. 1060 ze dne 13. září 2006 ke koordinaci činnosti zpravodajských služeb ČR při vyhodnocování informací důležitých pro bezpečnost ČR se zvláštním zaměřením na boj proti terorismu.

4.2.Spolupráce s Policií ČR

Spolupráce s Policií České republiky (P ČR) v jednotlivých krajích probíhala především formou informační výměny k zájmovým osobám z prostředí organizovaného zločinu a nelegální migrace. BIS byla rovněž aktivním účastníkem pravidelných jednání Národního kontaktního bodu pro terorismus (NKBT), jenž pracuje v gesci P ČR.
BIS v roce 2011 poskytla informační podporu ÚOOZ např. při odhalování nelegálních aktivit některých bývalých a současných policistů, advokátů a státních zástupců.
S jednotlivými pracovišti ÚOKFK byly projednávány poznatky především z oblasti dysfunkce státní správy, obecní samosprávy a infiltrace organizovaného zločinu do státní správy. Dále jsou v rámci této spolupráce pravidelně konzultovány poznatky k některým službám nelegálních převodů peněz a ke konkrétním zájmovým osobám.
Se Službou cizinecké policie byla řešena problematika padělaných a pozměněných cestovních dokladů, účelových sňatků, účelově vydávaných potvrzení o studiu a zneužívání procedury pozvání.
Spolupráce BIS s Odborem informační kriminality spočívala především ve výměně některých operativních poznatků a koordinaci společného postupu při šetření incidentů spadajících do společné zájmové oblasti.

4.3. Spolupráce s dalšími státními orgány a institucemi

Na základě zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, BIS úzce spolupracuje s Národním bezpečnostním úřadem (NBÚ). Jedná se zejména o šetření na základě žádosti NBÚ v rámci řízení v oblasti personální a průmyslové bezpečnosti a bezpečnostní způsobilosti.
NBÚ byl nově ustanoven garantem bezpečnosti českého kybernetického prostoru a kritické infrastruktury. BIS a NBÚ započaly v loňském roce spolupráci také v této oblasti.
V problematice nelegální i legální migrace spolupracuje BIS s Odborem azylové a migrační politiky MV ČR. Projednávány jsou především aktuální trendy a možná rizika, která by mohla nelegální nebo legální migrace představovat pro ČR.
S pracovníky různých úrovní soudů a státních zastupitelství probíhají občasné konzultace k tématu dysfunkce státní správy. V roce 2011 byly konzultace zaměřeny i na možnosti systémových a legislativních změn, které by přispěly k eliminaci nežádoucích jevů v justici.
S Ministerstvem zahraničních věcí probíhá pravidelná spolupráce a konzultace o akreditaci zahraničních diplomatů a pracovníků dalších profesí.
BIS dlouhodobě spolupracuje s orgány Celní správy jak na úrovni Generálního ředitelství cel (GŘC), tak na úrovni jednotlivých celních ředitelství, s Licenční správou ministerstva průmyslu a obchodu nebo Státním úřadem pro jadernou bezpečnost a jeho podřízenými organizacemi.
BIS spolupracovala s národním pracovištěm CSIRT.CZ v oblasti identifikace bezpečnostních slabin informačních systémů státních úřadů.

4.4. Spolupráce v oblasti vzdělávání

Tradičně nejširší spolupráce v oblasti vzdělávání probíhá s útvary v působnosti Ministerstva vnitra a P ČR. Jedná se zejména o spolupráci s Policejní akademií ČR, s Vyššími policejními školami MV, a v oblasti praktického výcviku o spolupráci se specializovanými útvary P ČR.
V oblasti školení a služební přípravy BIS také velmi intenzivně spolupracuje s útvary v působnosti ministerstva obrany a GŘC.
Nadále trvá zájem vysokých škol o spolupráci v oblasti vysokoškolské výuky. Vysokoškolská výuka, kterou zabezpečují lektoři BIS, probíhá na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a na Masarykově univerzitě v Brně.

5.Spolupráce se zpravodajskými službami cizí moci

V oblasti spolupráce se zpravodajskými službami cizí moci potvrdila v roce 2011 BIS pozici aktivní a spolehlivé služby, která je hodnocena většinou spolupracujících zpravodajských služeb jako strategický partner. Pro BIS v rámci zpravodajské diplomacie i nadále zůstávají blízkými partnery především zpravodajské služby euroatlantického prostoru, tj. zejména zpravodajské služby členských zemí EU a USA.

5.1. Bilaterální spolupráce

Se souhlasem vlády je BIS oprávněna bilaterálně spolupracovat s 97 službami 63 zemí světa. Aktivní kontakty probíhaly s 57 zahraničními partnerskými službami.
Intenzivní výměna poznatků probíhala tradičně se službami sousedních států, a také zemí EU a NATO. Stěžejními tématy širokých mezinárodních kontaktů byl podobně jako v minulosti boj proti terorismu, kontrašpionáž, proliferace, organizovaný zločin a extremismus. Novým tématem se pro řadu zemí stala kybernetická bezpečnost.
V rámci spolupráce s partnerskými zpravodajskými službami dochází jak k pravidelné výměně operativních a analytických poznatků, tak k ad hoc operativní spolupráci.
Úspěšnou operativní spolupráci vedla BIS i s tradičními dlouhodobými partnery mimo euroatlantický prostor.

5.2. Multilaterální spolupráce

CTG (Counter – Terrorist Group – Protiteroristická skupina)

BIS se v rámci CTG zúčastnila několika expertních jednání. Vlastní expertní činnost byla realizována formou seminářů, projektů, ale také jednání na úrovni vedoucích protiteroristických odborů. Diskuse se zaměřila zejména na problémy radikalizace, využití internetu teroristy, Arabské jaro a dopady smrti Usámy bin Ládina na strukturu al-Qá’idy jejich vlivu na aktuální úroveň hrozby.

NATO

Severoatlantická aliance se po období změn v roce 2010 dostala v roce 2011 do fáze konsolidace. Ustálila se činnost nově vzniklých výborů a orgánů NATO. V roce 2011 byl poprvé vypracován dokument Společné vyhodnocení hrozeb. Vypracování dokumentu bylo označeno za stěžejní a velmi přínosné a podobný dokument se bude zpracovávat i v dalších letech.

6.Kontrola

Podle § 12 zákona č. 153/1994 Sb. podléhá činnost BIS kontrole vlády a parlamentu. Kontrolní činnost vlády vůči Bezpečnostní informační službě se odvíjí od oprávnění vlády ukládat BIS úkoly v mezích její zákonné působnosti a hodnotit jejich plnění. Kontrolní činnost vlády rovněž úzce souvisí s tím, že vláda odpovídá za činnost BIS a koordinuje ji. Zákonem č. 154/1994 Sb. je upravena také kontrolní činnost parlamentu vůči BIS. Podle § 18 tohoto zákona vykonává kontrolu činnosti BIS poslanecká sněmovna, která k tomuto účelu zřizuje zvláštní kontrolní orgán (Stálá komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby). Konkrétní rozsah oprávnění tohoto kontrolního orgánu je uveden v ustanoveních § 19 a 20 zákona č. 154/1994 Sb.
Povolení k nasazení zpravodajské techniky vydává a kontrolu průběhu jejího použití provádí podle § 10 a násl. zákona č. 154/1994 Sb. předseda senátu Vrchního soudu v Praze.
Kontrolu plnění úkolů BIS v oblasti hospodaření s majetkem státu a plnění státního rozpočtu vykonávají příslušné státní orgány, například podle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.
Vnější kontroly v BIS jsou prováděny orgány a institucemi, které mají podle příslušných právních předpisů právo provádět kontroly jednotlivých dílčích činností.
V roce 2011 byly tyto kontroly vedeny na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, vyhlášky č. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče, zákona č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích.

6.1. Vnější kontrola

V roce 2011 bylo provedeno celkem 10 vnějších kontrol se zaměřením na oblasti pojistného a plnění úkolů v nemocenském pojištění a důchodovém pojištění u zaměstnanců BIS, na dodržování hygienických norem, na oblast kontroly technického zdravotnického zabezpečení a pravidelné kontroly technického stavu přístrojů a zařízení. Kontroly odhalily jeden nedostatek v platbě pojistného na sociální zabezpečení, u kterého bylo ihned provedeno nápravné opatření.

6.2. Vnitřní kontrola

V roce 2011 bylo provedeno sedm kontrol se zaměřením na oblasti zadávání veřejných zakázek, zkvalitnění provozní a finanční činnosti BIS, inventarizace majetku se zaměřením na nemovitosti BIS a dodržování zásad v oblasti závodního stravování. Kontroly neshledaly žádné zásadní nedostatky.
Dále bylo provedeno celkem 61 interních kontrol se zaměřením na hospodárnost a efektivitu jednotlivých pracovišť, hospodaření s přidělenými rozpočtovými prostředky, čerpání rozpočtu a dodržování rozpočtové kázně, dále pak na posouzení technického stavu vozidel, jejich využití a vedení evidencí souvisejících se služebními dopravními prostředky, na kontrolu stavu ostrahy objektů BIS. Dále byl kontrolován stavební stav objektů a jejich využívání, provádění oprav a údržbových prací objektů a vodního hospodářství a ekologie.
Při kontrolních šetřeních nebylo zjištěno žádné závažné porušení vnitřních předpisů, drobné závady byly odstraněny ve stanovených termínech v rámci opatření k nápravě.
Pravidelné vnitřní kontroly byly také v roce 2011 prováděny na úseku ochrany utajovaných informací, viz kapitola 3. Ochrana utajovaných informací.

7. Dodržování kázně, vyřizování žádostí a stížností

Šetření ve věcech stížností a oznámení

Oproti roku 2010 počet obdržených a vyřízených oznámení, stížností a podnětů, které v BIS vyřizuje odbor inspekce, vzrostl přibližně o polovinu. Výraznější nárůst oznámení od občanů byl patrný po zveřejnění Výroční zprávy BIS za rok 2010, přičemž většina podání se týkala informací předložených jako důkazy a tvrzení o údajné nekalé činnosti soudů různých stupňů v konkrétních kauzách, které se týkaly převážně samotných stěžovatelů.

Šetření podezření z jednání majících znaky přestupku, z kázeňských přestupků a ostatních podezření z přestupku

Do této kategorie spadá mj. šetření dopravních nehod příslušníků BIS, meritorně prošetřované příslušnými orgány Policie České republiky. Odbor inspekce BIS tato šetření doplňuje o zjištění podstatná pro rozhodnutí služebních funkcionářů ve věci, která policejní útvary nemohou obstarat.
Případy, u nichž bylo zjištěno podezření ze spáchání kázeňského přestupku nebo jednání majícího znaky přestupku spáchaného příslušníkem BIS, byly postoupeny ke kázeňskému řízení podle ustanovení části dvanácté hlavy IV (§ 186 – 189) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.
Téměř polovina z celkového počtu šetřených případů se týkala dopravy, tj. například dopravních nehod se služebními nebo soukromými vozidly, poškození služebních vozidel a podezření z jiného porušení zákona o provozu na pozemních komunikacích (především překročení nejvyšší dovolené rychlosti).

Činnost policejního orgánu BIS

Příslušníci odboru inspekce mají v případech podezření ze spáchání trestného činu příslušníkem BIS postavení policejního orgánu ve smyslu § 12 odst. 2 tr. řádu. V roce 2011 byl policejní orgán BIS činný v několika případech, jejichž část byla v témže roce v zákonných lhůtách ukončena. V době zpracování podkladů pro tuto zprávu bylo v šetření několik vzájemně souvisejících případů majetkového charakteru.

8. Rozpočet

Rozpočet BIS byl v roce 2011 stanoven zákonem č. 433/2010, o státním rozpočtu České republiky na rok 2011, kterým byly určeny kapitole závazné ukazatele, příjmy ve výši 138 000 tis. Kč a výdaje ve výši 1 166 001 tis. Kč.
U celkových realizovaných příjmů došlo ve srovnání s minulým obdobím k poklesu. Příčinou bylo snížení odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve vazbě na pokles výdajů na platy. U ostatních příjmů nedošlo ve srovnání s předchozím rokem k zásadní změně jak v jejich struktuře, tak objemu. Jednalo se zejména o obvyklé pravidelné příjmy z vlastní činnosti a jen v minimálním objemu i za odprodej trvale nepotřebného majetku.
Rozpočet výdajů byl v průběhu roku upravován jen minimálně. Jednalo se o realizaci tří rozpočtových opatření ve prospěch ministerstva vnitra, P ČR a Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru za činnosti, které v některých týlových oblastech tyto subjekty pro BIS zajišťují na základě dlouhodobé realizační dohody o spolupráci. Po realizaci těchto rozpočtových opatření činil upravený rozpočet výdajů k 31. prosinci 2011 celkem 1 161 641 tis. Kč.
Skutečně realizované výdaje pak v roce 2011 dosáhly 1 123 104 tis. Kč. Ve srovnání s předchozím rokem byly realizované výdaje nižší přibližně o pět procent, což vyplývá z nižšího rozpočtu výdajů na platy a také z aktivních opatření BIS zejména v personální oblasti.
Pro fungování zpravodajské služby je kvalitní personální základna klíčovým prvkem, a z tohoto důvodu tvořily v rámci běžných výdajů nejvýznamnější část výdaje na platy a s nimi spojené povinné pojistné a základní příděl do fondu kulturních a sociálních potřeb. U výdajů na služební příjmy příslušníků došlo nařízením vlády pro rok 2011 ke snížení základních tarifů o 10 % a v obdobném poměru byly sníženy i výdaje na platy zaměstnanců v pracovním poměru. Vedle toho pokračovala aktivní restriktivní opatření BIS v personální oblasti, která znamenala snížení počtu obsazených systemizovaných služebních míst.
Ostatní běžné výdaje zahrnují z podstatné části standardní výdaje na nákup služeb, paliv a energií, sloužících k zajištění běžného chodu organizace. Výdaje na opravy a udržování směřovaly k zabezpečení provozuschopnosti a odpovídajícího technického stavu majetku a objektů BIS. Zahrnuté jsou zde i výdaje na určité druhy speciální techniky.
Pod potřebnou úrovní a v minimálním rozsahu byly realizovány výdaje v oblasti informačních a komunikačních technologií nebo obměny dopravních prostředků.
K určitému nárůstu došlo u výdajů v souvislosti s bezpečností a ochranou utajovaných informací dle zákona č. 412/2005 Sb., neboť řada zabezpečovacích technických prostředků a systémů byla již na pokraji své životnosti. Požadavky kladené na ochranu utajovaných informací jsou u zpravodajské služby řádově na jiné úrovni než u jiných organizačních složek státu a i nadále se budou do budoucna zrcadlit průřezově ve všech výdajových oblastech.
Podrobný rozbor výsledků hospodaření kapitoly 305 Bezpečnostní informační služba dle jednotlivých seskupení a podseskupení položek je obsažen v závěrečném účtu kapitoly za rok 2011, který je předkládán ministerstvu financí a k projednání ve Výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

1 Dle §2 odst. 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.

2 Jeho principem je divoký tanec skupiny osob, z převážné většiny maskovaných, v ulicích, na náměstích, v obchodních centrech atp. Jako hudební doprovod slouží hlavně rusky zpívaná taneční elektronická hudba. Při hard bassu nedochází většinou k nezákonným projevům, ale slouží k utužení sounáležitosti části pravicově extremistické scé­ny.

3 Udo Voigt neobhájil předsednickou funkci a byl nahrazen Holgerem Apfelem, předsedou poslanecké frakce NPD v saském zemském sněmu a šéfredaktorem stranické tiskoviny Deutsche Stimme.

4 ČR je členem Skupiny jaderných dodavatelů (Nuclear Suppliers Group, NSG), Zanggerova výboru (Zangger Committee, ZC), Australské skupiny (Australia Group, AG), Wassenaarského ujednání (The Wassenaar Arrangement on Export Controls for Conventional Arms and Dual-Use Goods and Technologies, WA) a Kontrolního režimu raketových technologií (Missile Technology Control Regime, MTCR) posíleného o Haagský kodex (The Haague Code of Conduct, HCoC).

5 Např. zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a zákon, jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití.

Občanská demokratická strana v pátek oslavila své jednadvacáté narozeniny. Připojujeme se k mnoha gratulantům a přejeme do dalších let minimálně stejné úspěchy, jakými se ODS může pyšnit dnes.

Jindřich Šídlo

hlavní analytik HN

Občanská demokratická strana je nejstabilnější českou politickou formací. O tom jednoznačně svědčí skutečnost, že v jejím čele stojí teprve historicky třetí předseda. Ten první již řadu let nemluví s druhým. Ten druhý s prvním ani třetím, ale stejně jako první je ochoten třetímu dobře poradit. Ten třetí mluví s prvním, ale dost se u toho bojí.

Většina bývalých místopředsedů ODS již není členem ODS. Pokud je, snaží se to nikde neříkat, a pokud se to říkat nebojí, bojí se toho zbylí členové.

ODS se důrazně a jednoznačně distancuje od svého bývalého prvního místopředsedy Pavla Béma a žádá jej, aby neprodleně rezignoval na poslanecký mandát nebo alespoň podle svého nejlepšího vědomí a svědomí podpořil vládu Petra Nečase, kdyby jich bylo málo.

ODS je jediná skutečně autentická pravicová strana východní Evropy nejúspěšněji prosazující autentický program sociální demokracie. ODS prosazuje co nejmenší a úsporný stát, jenž vypisuje co největší množství státních zakázek, díky nimž je v budoucnu možné uskutečňovat program úsporného státu. Otázka vztahu klesající schopnosti státu vypisovat takové zakázky s potřebami strany takové zakázky vypisovat bude řešena prudkým zvýšením daní, které strana jednoznačně odmítá v každé volební kampani.

ODS jednoznačně prosazuje pevné zakotvení země v euroatlantické civilizaci. Mezi základní hodnoty euroatlantického společenství řadí ODS společnou zodpovědnost euroatlantického společenství za prosperitu České republiky, případně Občanské demokratické strany, případně jejích členů, případně aspoň některých.

ODS prosazuje myšlenku trvale vyrovnaného rozpočtu, který bude povinně vyrovnaný zejména v těch volebních obdobích, kdy ODS nevládne. O to důrazněji však bude ODS dodržení vyrovnaných státních financí vyžadovat, kontrolovat a důrazně varovat před nebezpečím řecké cesty.

ODS prosazuje přímou volbu prezidenta pokaždé, kdy její kandidát nemá šanci uspět ve volbě nepřímé a naopak. ODS v tuto chvíli hledá vhodného kandidáta pro volbu v roce 2013, a pokud se někomu bude chtít, zcela jistě se zúčastní prvního kola volby. O účasti svého kandidáta v druhém kole ODS v tuto chvíli ani neuvažuje.

ODS prosazuje rovnou daň z příjmu fyzických osob, pokud právě neprosazuje daň progresivní. ODS jednoznačně odmítá zvýšení přímých daní, které považuje za trest pro úspěšné. ODS doporučuje svým úspěšným členům, aby se odstěhovali do Monaka.

ODS považuje za svou jednoznačnou programovou prioritu boj proti korupci. ODS v nejbližší době představí svůj protikorupční plán, za nějž převezme osobní zodpovědnost místopředseda Pavel Drobil ihned poté, co bude uzavřeno jeho vyšetřování pro podezření z korupce. Manuál vzniká pod pracovním názvem „Naše dobrá rada zní: zničte to“.

ODS respektuje demokratické principy předávání moci, což již dokázala v minulosti tím, že svou vládu dvakrát dobrovolně odevzdala již během volebního období a v současnosti se chystá ke třetímu takovému kroku. Nejstabilnější vládou, na níž se ODS podílela, byl jednobarevný menšinový kabinet sociální demokracie pod vedením premiéra Miloše Zemana, jehož podporou ODS prokázala svou nesmiřitelnou neústupnost vůči levicovým experimentům.

ODS důrazně varuje veřejnost před nástupem komunistů k moci a je připravena udělat vše, aby k tomu došlo co nejdříve.

Občanská demokratická strana v pátek oslavila své jednadvacáté narozeniny. Připojujeme se k mnoha gratulantům a přejeme do dalších let minimálně stejné úspěchy, jakými se ODS může pyšnit dnes.

Jindřich Šídlo

Jindřich Šídlo

hlavní analytik HN

Občanská demokratická strana je nejstabilnější českou politickou formací. O tom jednoznačně svědčí skutečnost, že v jejím čele stojí teprve historicky třetí předseda. Ten první již řadu let nemluví s druhým. Ten druhý s prvním ani třetím, ale stejně jako první je ochoten třetímu dobře poradit. Ten třetí mluví s prvním, ale dost se u toho bojí.

Většina bývalých místopředsedů ODS již není členem ODS. Pokud je, snaží se to nikde neříkat, a pokud se to říkat nebojí, bojí se toho zbylí členové.

ODS se důrazně a jednoznačně distancuje od svého bývalého prvního místopředsedy Pavla Béma a žádá jej, aby neprodleně rezignoval na poslanecký mandát nebo alespoň podle svého nejlepšího vědomí a svědomí podpořil vládu Petra Nečase, kdyby jich bylo málo.

ODS je jediná skutečně autentická pravicová strana východní Evropy nejúspěšněji prosazující autentický program sociální demokracie. ODS prosazuje co nejmenší a úsporný stát, jenž vypisuje co největší množství státních zakázek, díky nimž je v budoucnu možné uskutečňovat program úsporného státu. Otázka vztahu klesající schopnosti státu vypisovat takové zakázky s potřebami strany takové zakázky vypisovat bude řešena prudkým zvýšením daní, které strana jednoznačně odmítá v každé volební kampani.

ODS jednoznačně prosazuje pevné zakotvení země v euroatlantické civilizaci. Mezi základní hodnoty euroatlantického společenství řadí ODS společnou zodpovědnost euroatlantického společenství za prosperitu České republiky, případně Občanské demokratické strany, případně jejích členů, případně aspoň některých.

ODS prosazuje myšlenku trvale vyrovnaného rozpočtu, který bude povinně vyrovnaný zejména v těch volebních obdobích, kdy ODS nevládne. O to důrazněji však bude ODS dodržení vyrovnaných státních financí vyžadovat, kontrolovat a důrazně varovat před nebezpečím řecké cesty.

ODS prosazuje přímou volbu prezidenta pokaždé, kdy její kandidát nemá šanci uspět ve volbě nepřímé a naopak. ODS v tuto chvíli hledá vhodného kandidáta pro volbu v roce 2013, a pokud se někomu bude chtít, zcela jistě se zúčastní prvního kola volby. O účasti svého kandidáta v druhém kole ODS v tuto chvíli ani neuvažuje.

ODS prosazuje rovnou daň z příjmu fyzických osob, pokud právě neprosazuje daň progresivní. ODS jednoznačně odmítá zvýšení přímých daní, které považuje za trest pro úspěšné. ODS doporučuje svým úspěšným členům, aby se odstěhovali do Monaka.

ODS považuje za svou jednoznačnou programovou prioritu boj proti korupci. ODS v nejbližší době představí svůj protikorupční plán, za nějž převezme osobní zodpovědnost místopředseda Pavel Drobil ihned poté, co bude uzavřeno jeho vyšetřování pro podezření z korupce. Manuál vzniká pod pracovním názvem „Naše dobrá rada zní: zničte to“.

ODS respektuje demokratické principy předávání moci, což již dokázala v minulosti tím, že svou vládu dvakrát dobrovolně odevzdala již během volebního období a v současnosti se chystá ke třetímu takovému kroku. Nejstabilnější vládou, na níž se ODS podílela, byl jednobarevný menšinový kabinet sociální demokracie pod vedením premiéra Miloše Zemana, jehož podporou ODS prokázala svou nesmiřitelnou neústupnost vůči levicovým experimentům.

ODS důrazně varuje veřejnost před nástupem komunistů k moci a je připravena udělat vše, aby k tomu došlo co nejdříve.

Sme píše: Nikdo jiný nemá na korupci a klientelismu v české politice takový osobní podíl jako dnešní prezident. Začalo to jeho odmítáním jasných právních pravidel pro privatizaci a nakládání s penězi státu. Právě Klaus stál za opoziční smlouvou, kterou si dvě největší strany na čtyři roky rozparcelovaly celý stát. On dnes nejvíce podporuje firmu Věci veřejné, která vznikla pod rouškou politické strany přímo k ovládnutí veřejných financí. On léta kryl záda pražskému primátorovi Bémovi a ve své bývalé straně ODS (ve které má stále obrovský vliv) podporoval vždy křídlo „kmotrů“ bránících účinnému boji s ekonomickou kriminalitou.

A je to Klaus, pokračuje Sme, kdo si ve své nekonečné ješitnosti nikdy nedokázal přiznat omyl (jeho přívrženci si to pletou se zásadovostí). I když to už ODS v posledních volbách připravilo i o vítězství v její tradiční baště Praze. Klaus je dlouhodobě tou příslovečnou žábou sedící na prameni očisty české politiky.

Dokud bude mít v politice vliv, bude vždy urputně bránit tomu, aby moc politiků podléhala větší kontrole ze strany veřejnosti i justice. Pokud chce česká pravice přežít, nestačí jí zbavit se Béma, musí se konečně zbavit i Klause, píše deník Sme.

Připomeňme si všechny ty skvělé muže, na něž jsme si sotva stačili zvyknout a dodnes na ně vzpomínáme.

Nejlepší ministr životního prostředí Pavel Drobil vydržel sice ve vládě pouhých pět měsíců, ovšem svůj titul si i s ohledem na svého nástupce přezdívaného Lumberjack dodnes zaslouží, zejména proto, že ve funkci nestačil skoro nic udělat, a co udělat chtěl, vykecal nevhodně jeho kamarád Knetig.

Nejlepší ministr vnitra Radek John si do úřadu přinesl oba výrazy Chucka Norrise, které umí imitovat, s překvapením ale zjistil, že nemůže osobně zatýkat. Když se o to jednou pokusil, zabránila mu v tom tramvaj číslo devět.

Funkce nejlepšího vicepremiéra pro boj s korupcí ho přestala bavit poté, co zjistil, že si o něm všichni myslí, co by si sám nikdy nemyslel, a navíc pořád nemůže zatýkat.

Nejlepší ministr dopravy Vít Bárta dal po osmi měsících přednost kariéře v charitativních organizacích pomáhajících potřebným.

Bártův nástupce Radek Šmerda byl sice také nejlepší, ale nikoliv tak nejlepší, aby to stačilo na nároky Víta Bárty, a byl nahrazen Pavlem Dobešem, který vládu posílil okamžitě po složení maturity.

Nejlepší ministr zemědělství Ivan Fuksa proslul zejména instruktážním videem o českých čunících, ale ani tento výkon jej nezachránil před výměnou za dravé a neokoukané mládí v podobě Petra Bendla, který se ihned plně zaměřil na kontrolu výroby nejlepšího českého piva.

Nejlepší ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek se po drobném osobním finančním neúspěchu rozhodl pro dráhu v oboru stand up comedy a nedávno uzavřel smlouvu na společné vystupování se Slávkem Popelkou.

Nejlepší ministr kultury Jiří Besser odjel se skupinou Kabát na turné na Floridu, kde se hodlá po skončení aktivní hokejové kariéry usadit a věnovat se obchodu s nemovitostmi.

Ve vládě naštěstí ještě zůstává celá řada dalších nejlepších ministrů čehokoliv.

Nejlepší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg si již několik měsíců rozmýšlí, jestli chce být ve vládě nebo co vlastně chce.

Nejlepší ministr obrany Alexandr Vondra už s sebou kvůli nejlepšímu a nejdražšímu ozvučení evropského předsednictví v dějinách Evropské unie nosí v tašce demisi, bojí se však, že by byla přijata.

Nejlepšímu ministru práce a sociálních věcí Jaromíru Drábkovi v poslední době v úřadě nějak špatně fungují počítače.

Nejlepší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil každé ráno při příchodu do práce netuší, jestli mu ještě bude fungovat magnetická karta pro vstup na ministerstvo.

Nejlepší ministr pro místní rozvoj se jmenuje Kamil Jankovský, a pokud jste o něm ještě nikdy neslyšeli, neznamená to, že o něm vůbec někdy uslyšíte.

Nejlepší vicepremiérka pro boj s korupcí Karolína Peake je z Věcí veřejných.

Nejlepší ministryně kultury Alena Hanáková už skoro trefí na ministerstvu do své kanceláře, podřízení jí ale stále odmítají prozradit, co znamená slovní spojení „církevní restituce“.

Nejlepší ministr financí Miroslav Kalousek chystá nejlepší zvýšení daní za posledních deset let, a kdo si nemyslí, že je nejlepší, dostane pár facek.

Do dalších měsíců a let s nejlepší českou vládou historie vám přeji upřímně vše nejlepší.

Situace na státním zastupitelství. Jak hodnotí současné spory nesněmovní politické strany. Vrchní státní zastupitelství se otřásá v základech. Je ohroženo jeho dobré jméno a následně i důvěryhodnost naší justice vůbec. Jak by zajistily nezávislost tohoto orgánu mimosněmovní strany? V Politickém spektru diskutují Jana Zwyrtek Hamplová Nezávislí, předseda Svobodných Petr Mach a místopředseda SNK – Evropští demokraté Jiří Witzany. Video

MS: Než začneme hovor o korupci, je dobré si ji definovat. Nezdá se vám, že toto slovo není náhodou nadužívané? Není náhodou realita trochu jiná, než nám ukazují média? Člověk se na tom může dívat, že žijeme v jiných světech, než je nám zprostředkováván.

JW: Nevím, zdali budu s to dát správnou a obecnou definici korupce. Dle mého pohledu je to zneužívání postavení ve správě obecného či společného majetku, nebo majetku někoho jiného. Nastává tehdy, pokud z důvodu osobního obohacení, člověk poškodí majetek či společné hodnoty. Lze říci, že ke korupci dochází ve veřejné sféře, ale nastává i v podnicích, neziskových organizacích. Všude, kde někdo spravuje cosi společného a získá osobní výhodu, díky které poškodí to společné.  Co tím myslím? Může to být veřejná zakázka, smlouva, rozhodnutí udělující nějaké povolení apod. Mám-li být konkrétní, tak mohu zmínit kupříkladu městské rozhodnutí o územním plánu. (1:23) Těch věcí může být celá řada. Můžeme říci, že je člověk do veřejných orgánů volen, aby spravoval cosi, co je sdílené, co není moje, co má svým způsobem být ve prospěch celku. Ten, kdo podlehne korupci, tak se tím příkazem dobré správy neřídí. Přímé výhody osobní mohou mít finanční či nefinanční povahu. To máte na fotbale také. Soudce má soudcovat ve prospěch všech a podle pravidel. Může třeba vychýlit své rozhodnutí a získat pro sebe výhodu. Myslím si, že by se asi tak dala obecně vymezit korupce, která jako taková je velmi širokým pojmem. K té podotázce, zdali je nadužívána … Já, když jsem s Janem Kaslem[3] zakládal Evropské demokraty, tak korupce byla hlavním mottem našeho programu. Radní a bývalý kolegové Jana Kasla, kteří proti němu útočili, říkali: „tak nám ukažte korupci. Kde je nějaká korupce? Tím, že vy o té korupci mluvíte, tak ji nepřímo vytváříte. Zde žádná korupce není“. Myslím si, že jsme se během dvaceti let posunuli do situace, kdy si společnost uvědomuje, že korupce existuje, že je všudypřítomná, že je nutné proti ní bojovat. Nyní se k boji proti korupci připojují i ti, kteří se v minulosti na korupci spolupodíleli. (3:06)

MS: Dotkli jsme se pomyslného dna, od kterého se pouze můžeme odrazit?

JW: Doufám, neříkám, že dnešní situace není hodně depresivní. A otázka, kterou si klade občan i já je, zdali jsme v situaci vyhnívající a zahnívající. Zahnívající v tom smyslu, že se nezlepšuje, vyhnívající ve smyslu, že se věci postupně dostávají na povrch, což vede k postupnému uzdravování. Já doufám, že je to to druhé a jsem v tom optimistou.

MS: Vy jste zmínil rok 2002. Když se člověk podívá na výkazy Transparency International, která pravidelně monitoruje korupční prostředí, prostřednictvím indexu vnímání korupce, skrz státy světa ať vyspělé či nevyspělé … Právě rok 2002 byl rokem velmi kritickým. Tam bylo možné vidět pomyslné sedlo a hodnota dosahovala 3,7 ve srovnání s dnešním stavem, kdy je 4,4, z desetibodové škály, což nás řadí na 57 příčku. Tento rok je potvrzením sestupné tendence. Nálada ve společnosti se proměňuje k horšímu. Jak vy vnímáte tyto signály o korupci prostřednictvím šetření nezávislé společnosti, jež pomáhá nastavovat zrcadlo tomuto sociálnímu fenoménu? Jsou lidé, kteří ukazatel vnímají s rezervou. Je pro ně problematický, jelikož porovnání mezi zeměmi není absolutní.

JW: Pokud jde o organizaci Transparency International, tak její roli vnímám pozitivně. Pochopitelně samotný index vnímání korupce není zcela objektivní ukazatel. Probíhá na základě nepřímých dotazů a je otázkou, do jaké míry zjišťuje skutečný stav věcí. V situaci, kdy zde korupce dlouhodobě je a je skrytá, tak společnost ji může vnímat, že není. V případě (5:45), kdy se počne odkrývat a začne teprve proces uzdravování, tak se může stát, že společnost začne vnímat korupci silněji a index vnímání korupce se zhorší. Přirozeně může docházet k časovému posunu, kdy zhoršení vnímání, může předcházet objektivnímu zlepšení. Nevím, ale připadá mi, že to může být trochu i ta dnešní situace, kdy se daří sem tam nějaký případ otevřít a časem sem tam také něco prošetřit. To však může vést u části občanů, jež se o těchto případech dozvědí, i k vyššímu vnímání korupce a růstu indexu.

MS: To znamená ve vztahu k této oblasti …

JW: Vnímám ten index s kritičností. Je důležité jej vnímat, že odráží pohled společnosti na vnímání korupce.

MS: Ano, trendy kam společnost směřuje. Sluší se vzpomenout, že politika s více jak generační snahou budovat demokratický systém a svobodnou společnost, neslaví úspěch. Mnozí lidé si mysleli, že přichází doba, kde nešvary, jež byly spojené s minulým režimem, zkrátka časem vymizí, byť kritičtí pozorovatelé uváděli, že západní společnosti v sobě mají své vady … Byli jsme asi obětí iluzí.

JW: Myslím si, že rozkrádání v minulém režimu bylo „méně“, ale bylo v jiné formě. Je to vidět během tvorby „miliardářské třídy“, jež nám také vznikly z bývalých vexláků. Můžeme to číst v pojednáních „kmotr“ Mrázek a podobně. Byli to právě bývalý vexláci, kteří obchodovali s magnetofony či zdánlivými maličkostmi. V době privatizace poté obchodovali s podniky, miliardovými majetky. Člověk může říci, že ten totalitní režim sice nefungoval efektivně, ale tolik prostoru pro šedou ekonomiku nevytvářel či neponechával. (7:58) Zatímco liberální až ultraliberální reformy ten prostor otevřely. Určitou předehrou pro to byl rozklad morálních hodnot, respektu k institucím, zákonům během minulého režimu. Poté následovalo uvolnění prostoru pro ty, kteří neměli respekt k tomu, na čem je založen západní svět, kam jsme směřovali. To je to, s čím se i dnes potýkáme a s čím se asi budeme dlouho potýkat. Co tím myslím? Jde o vytváření právní společnosti nejen ve smyslu fungujících pravidel, ale i sdíleného respektu.

MS: Ano, ostatně respekt se nedá nadiktovat.

JW: Proto je to těžká cesta, než si společně uvědomíme, že rozkrádat společné vede k celkové ztrátě. Musíme však říci, že na konci minulého režimu se lidé shodli na tom, krádež byla legitimním prostředkem v boji proti státu, jelikož kdo nekradl, škodil sám sobě. To ještě nějaký čas zůstalo.

MS: Vlastně se to projevilo během privatizace.

JW: Souhlasím. Ta se do značné míry stala divokou privatizací, divokým rozkrádáním. To, co jsem zmiňoval, tak náš problém je struktura kapitálu, která odráží procesy, které se děly během devadesátých let.

MS: Jinými slovy zde nejsou skuteční vlastníci. Máme zde zahraniční investory, kterým nejde o rozvoj hospodářství jako celku v dlouhodobém horizontu.

JW: Domnívám se, že naši kapitalisté nejsou ti, kteří měli nápad a usilovně pracovali, aby zbohatli. Jsou to velmi často lidé, za jejichž miliardami jsou otazníky. Nechci někoho jmenovat. (10:01) Stačí, pokud si člověk vezme seznam nejbohatších Čechů, tak si myslím, že v sedmdesáti procentech si každý připíše otazník, jak vlastně k tomu majetku daný člověk došel.

MS: Člověk může říci, že nám chybí lidé, jako byl Tomáš Baťa[4] …

JW: Nejen on, ale třebas Bill Gates[5] a podnikatelé tohoto typu. Ti nejbohatší by měli být lidé, o nichž je zřejmé, že podnikali tvrdě a s nápadem.

MS: Rozumím, ale třeba takoví Rockefellerové[6]. Ti začali podnikat a v té periodě by se k tomu mohl dát otazník. Jisté porušení pravidel z počátku dovolilo naakumulovat jistý objem majetku. Ten poté je dáván společnosti.

JW: Nu, avšak rodina Rockefellerových je bankéřská rodina. Má kořeny v 19. století, tedy je zde po staletí. Vím, že vydělali na spekulacích. Nedávno jsem četl, že jejich aktivita sahá do Napoleonských válek. Rozhodně tam byly pochybné věci, nečisté, přesto ten čas dal šanci k tomu, aby ukázali, zdali jsou schopni majetek spravovat či ne, rozvíjet či mrhat. Zde, když došlo k divoké koncentraci majetku, tak dvacet let je velmi málo na to, aby se situace pročistila a oddělilo se zrno od plev.

MS: Sluší se říci, že pokud je člověk konfrontován v realitě s nefunkčním soudním systémem, policií, politickými skandály, tak společenské uspořádání ztrácí v očích lidí svou legitimitu. Někdo nemá zájem čekat. Lidé vnímají, že rok 1989 byla snaha o pojmenování věcí a vykročení jiným směrem. (11:58) Dnes si lidé mohou říci, že jsme se ocitli v bažině …

JW: Sice jsme se tam ocitli, ale je nutné dát prostor domácím a normálně pracujícím podnikatelům, kteří jsou úspěšní. To je také téma korupce. Veřejná správa, veřejný sektor rozděluje asi 40 procent národního důchodu, což je obrovské množství prostředků. Je důležité, aby podnikatelé viděli, že pokud budou efektivní, pokud budou nabízet vysokou kvalitu za nízkou cenu, získají zakázky a budou moci růst a expandovat. Myslím si, že je zde korupční systém, kde jsou zavedené skupiny, které jsou navzájem propojené s politiky. Ti, jsou s to zaplatit tou či onou formu podpory, a proto poctivý podnikatelé neuspějí. Buď živoří či zanikají. To je ten problém, jejž zde máme. Korupce je otázkou morální, otázkou, že někdo někoho okrádá, ale také klíčovou otázkou týkající se hospodářského růstu. Pochopitelně problém korupce existuje v každé demokracii a je nutné proti každému způsobu a výskytu bojovat, protože je to trestný čin. Pokud ke korupci dochází v masovém měřítku, přesahuje rozumnou míru, pak dochází k utlumení a ochromení hospodářského života té či oné země. To je, dle mého pohledu, náš problém. Zde došlo k jisté koncentraci majetku (13:47) s otazníkem. Růst zdravých a normálních podniků je navíc do značné míry podlamován díky korupčnímu systému. Boj proti korupci je též ekonomickou prioritou, tedy nejen úkolem morálním.

MS: Většina ekonomů dnes po finanční krizi v roce 2008 se shoduje, že důležitou součástí hospodářské prosperity je morální dimense hospodářského systému, i když někteří pošetilí lidé to dodnes považují za ideologickou „nadstavbu“. Když zapátráme v devadesátých letech, tak jsme prošli hospodářskou transformací a tehdejší primas český Miloslav Vlk[7] se vyjadřoval, že k hospodářské transformaci potřebujeme transformaci našich srdcí. Vy jste v našem hovoru zmínil stát, který se stal předmětem zájmu lidí, kteří korumpují a mají zájem z toho získat prostředky. Lze to považovat za jisté následovnictví v tom ohledu, že v devadesátých letech se u nás rozkrádaly banky, byla privatizace … Dnes není co privatizovat, tak se privatizuje stát jako celek.

JW: Státní rozpočet je přesnější. Veřejné rozpočty a veřejné zakázky. Pochopitelně ještě zbývá nějaký státní majetek, který se sem tam privatizuje. Například energetické systémy, doprava.

MS: Jak si vy vysvětlujete, že ve Skandinávii mají velký stát a malou míru korupce. V devadesátých letech byla snaha, aby náš stát nebyl rozsáhlý, aby byl malý, ale výkonný a výsledek je opačný. Jsou země, kde je státu ještě méně. Jak vnímáte rozsah státu a míru korupce? Pokud se díváte na výstupy společnosti Transparency International, tak zjistíte, že tam neexistuje přímá míra politické korupce je objem státu. Člověk by si mohl říci, že čím větší příležitost pro čerpání prostředků ze státu, tak tím bude vyšší korupce … (16:03)

JW: Je pravda, že toto tvrdili převážně pravicoví politici. Politici ODS opakují, že cesta proti korupci je méně státu, méně regulace, méně předpisů. Myslím si, že dobrým příkladem je Švédsko, což je země se silnou protestantskou morálkou, tudíž ani velký stát tam není příčinou rozsáhlé korupce. Myslím si, že jsou to do jisté míry dvě nezávislé věci. Na jedné straně je existence pravidel a jejich vymáhání, na druhé je stav sdílené morálky. To znamená, že pravidla je nutné dodržovat. Žil jsem pět let ve Spojených státech. Co člověk skutečně vnímal, že mezi lidmi, s nimiž jsem mluvil, se neslušelo porušovat pravidla, např. taková drobnost, když člověk parkuje na zákazu parkování.  U nás parkování na zákazu parkování je legrací. Je to „in“. Na tom přece nic není. Takováto maličkost byla v americké společnosti cítit, že těm lidem vadí … Oni to vnímají tak, že má-li společnost jistá pravidla, tak je jednoduše akceptuji a je nutné podle nich hrát, protože tak je to fair.

MS: Ano, to máte stejné. Stačí se podívat, kolik lidí občas přejde na červenou. Sám se někdy u toho člověk přistihne. Je to neúcta k pravidlům, které jsme si rozhodli dát a má to nedozírné důsledky. Vy si myslíte, že abychom snížili míru onoho společenského nešvaru, tak je nutné dbát na dodržování pravidel a díky tomu i stát budeme mít větší vážnost v očích nás všech.

JW: Jistě. Na druhou stranu je nutné dbát o to, aby pravidla byla rozumná, aby se nepočítalo s tím, že nebudou dodržována a že zde bude nadbytečná míra tolerance. To pak znamená, že někdy se takové pravidlo může využít, aby se na občana vzal bič, jindy se zase nevyužije. To je podobné, jako s omezením rychlosti. My nastavíme omezení na 40 kilometrů za hodinu, ale víme, že všichni budou jezdit šedesát za hodinu a tak to tak necháme. Někdy ale policista může přijít a bude pokutovat toho, kdo jede 45 kilometrů za hodinu a to proto, že jej nemá rád. Podobně to je v závažnějších věcech trestního zákoníku a dalších regulací, kdy náš stát může někoho stíhat, popotahovat, jelikož je jednoduše neposlušný. Liberální stát to tedy pochopitelně nemá s pravidly přehánět, ale pokud se na nich usnese, tak se mají dodržovat.

MS: Domnívám se, že je vhodnější méně pravidel než více, ale člověk se může setkat v naší realitě, že některá pravidla jsou však „ušitá“ na míru subjektům, které jsou více angažovaní, a korumpují. Ostatní na tom tratí, neb jsou vylučováni, jelikož je to předem rozhodnuto. Tím vším myslím jak koncipování a úpravy zákonů, tak i šití státních zakázek, nad nimiž se vznášejí otazníky. Je to přístup, který není transparentní a podporuje úvahy o možné korupci.

JW: To jsou specifická pravidla, spíše je nutné dbát na pravidla obecná, byť propojení existuje (19:49)

MS: Není také obtíž v tom, že my okrádáme stát díky tomu, že stát není „náš“? Stát je v našich očích nepřítel.

JW: Domnívám se, že to je přežívající „filosofie“ minulého režimu, kdy stát je nepřítel. Okrádat stát je cosi „morálního“. Myslel jsem si, že jsme se v tomto trochu za dvacet let posunuli, avšak ten přístup zde nadále přežívá. Je to i žel i v přístupu k politikům, kdy lidé na ně nadávají a říkají, že všichni jsou špatní. Myslím si, že právě toto je jedním z bludných kruhů, z něhož se nemůžeme vymanit. Je možné zde vidět negativismus, neochotu rozlišovat ty, kteří vykonávají svou práci relativně dobře, od těch, kteří ji dělají s chybami. Je tak módní říci, že všichni politici jsou zloději či užívat podobné nálepky.

To vše vede k bludnému kruhu. Já tvrdím, že volič se zlobí na své zrcadlo. Nakonec politická scéna je taková, jaká je naše společnost, alespoň do znané míry. Mám zkušenost z pražské politiky, kde jsem dlouho působil. Pražský volič mohl opakovaně provést změny, ale neprovedl ji. Stále dokola podporoval stejné strany. Dnešní situace se snad zlepšuje, jsme ale více jak dvacet let po vykročení k budování svobodného systému a stále zde vlastně vládne jedna strana. Nemyslím si, že to bylo díky tomu, že volič možnost razantní změny neměl. On ji právě opakovaně měl.

MS: Otázka jest … Volič dá hlas a jak se ti lidé, kteří dostanou mandát, s ním naloží. Můžeme poukazovat na volby v Praze 2010, kdy vyhrála jistá strana, ale žel zákulisním jednáním nedostal šanci. (21:50) To lze považovat za nefair.

JW: Já si myslím, že rok 2010 je rokem jistého zlomu. Přesto trochu vnímám ne plně pozitivně to, že zde byla určitá opozice, která za sebou měla jistý kus práce. Právě ona ztratila a z magistrátu plně neodešla. Tento osud v tom zastupitelstvu mělo v minulosti více stran. Každý, kdo byl v opozici, byl aktivní a pracoval a nakonec nezískal podporu, jelikož volič jej neviděl a nakonec viděl toho, kdo získal velké finanční prostředky, kdo byl vidět na plakátech. Možná tam byla i neochota sledovat, co se v tom městě děje, jak zastupitelstvo probíhá, oč se tam vlastně hraje. Nakonec přijdou volby. To znamená povrchní rozhodování dle nějakých plakátů, dle povrchní mediální propagandy, jež nahrává těm, kteří si peníze …

MS: … nakradli …

JW: Já nyní připomenu jednu skutečnost z roku 2010. V tomto roce byly součástí kampaně občanských demokratů city-lighty, jež jsou podél dálnice, na nichž byla reklama ODS protiprávně. Když se dnes podíváte na ty plochy, tak jedna plocha je komerční a druhá je kulturní. Takto je smlouva o reklamě uzavřena. V době kampaně byly všechny plochy užité pro potřeby ODS. (23:49) To znamená, že kulturní plochy byly využity pro kampaň strany. Nechci se strefovat do TOP 09, ale i její kampaň byla poměrně bombastická. Také zde se lidé příliš neptají, jaký byl původ peněz, které vynesly TOP 09 do míst, kde zrovna je.

MS: Již bylo zmíněno výše, že u těch Rockefellerů. Není příliš transparentní počátek, a pokud se skupina či jednotlivce dosáhne na jistou úroveň, počne z přirozenosti bojovat za transparentnost.

JW: To tak asi je. V případu ODS nejde o počátek, ale již dlouhou dobu trvající stav. Dnešní stav je jistou pozitivní změnou v tom, že ODS již nemá většinu. Právě tato strana by měla skončit v opozici. To by byla změna, která by odstřihla od moci ty, kteří za tento dlouhodobý žalostný stav odpovídají.

MS: Někteří by asi mohli skončit za mřížemi … Možná k tomu dojde, neb je čas katarze a věci vylézají na povrch, byť mají velké zpoždění. Člověk nesmí v tomto ztrácet naději. Uvažujete také tak, že člověk, jenž se dopouští korupce, se stává nesvobodným?

JW:  Jistě, každý zločin je znevážením svobody. Člověk, který se dopouští korupce, se navíc chytá a zamotá do korupčních chapadel. Stává se také vydíratelným, možná i součástí korupčního systému, který jej nakonec činní nesvobodným.

MS: Pokročme dále … Je dobré se zeptat, jak vnímáte sílu demokracie, lidí a institucí bojovat proti tomuto jevu. Jde o to, že čím silnější demokracie, čím uvědomělejší lidé, tím bude větší pravděpodobnost, že se lidé vyhnou nečestnému chování.

JW: Jeden problém je v uvedeném postoji k politice a politickým stranám. Jestliže korupční struktury ví, že strany jsou malé a slabé, jestliže to tak je, pak tyto struktury jsou schopni svými lidmi obsadit politické strany (26:10) a v podstatě politické strany ovládnout. Pokud jsou politické strany ovládnuty korupčními strukturami, pak jejich špičky nemohou skutečně efektivně a seriozně bojovat proti korupci. To znamená, že je důležité mít zdravé politické strany. Co je to však zdravá politická strana? To je skupení, kde rozhodují „normální“ lidé, lidé, kterým jde o obecný prospěch, a také, aby politika fungovala správně a dobře. Sluší se říci, že k tomu je nutné, aby lidé vstupovali do politických stran. Náš obecný postoj k politice vede k tomu, že lidé do politických stran nevstupují. Abych se přiznal, tak tomu do značné míry rozumím, protože zde nastávají různé negativní jevy, vyskytují se tam korupční členové a velrybáři … To je vlastně to, co rozšiřuje prostor pro korupční struktury. Myslím si, že je to klíčové. Pokud zde nebudou masové politické strany, dostatečně velké na to, aby daly podporu politikům, kteří jdou proti korupci, tak si myslím, že to zde bude těžké. Jinak politik, který usiluje o skutečný boj proti korupci, proti mocným korupčním strukturám, může být v rámci strany snadno odstraněn, odvolán z funkce. To je myslím, velkým problémem. Domnívám se, že všechny strany u nás jsou malé až na komunistickou stranu. To však není správný bojovník proti korupci. Možná lidovci … U nás ten postoj ke křesťanství je vlažný. Sama udělala spoustu chyb a má máslo na hlavě. Na druhou stranu nese stigma „křesťanství“. (28:13) Bohužel v naší většinové společnosti je to politicky vnímáno jako stigma, ne jako důvod pro volbu, což je smutné, ale je to tak.

MS: Já jsem tu otázku položil také díky tomu, že The Economist v listopadovém čísle roku 2011 označil situaci v České republice ne za demokracii, ale za zahnívající partokracii. Strany si rozdělily moc. Sluší se připomenout, že již rok 1998 tomu nahrál. Byla sepsána takzvaná opoziční smlouva. Právě ta měla stabilizovat politické prostředí a napomoci efektivnímu vládnutí. Stalo se tak tomu? Můžeme říci, že sklízíme, co jsme zaseli. Strany v demokracii máme, ale chovají se skutečně demokraticky?

JW: Já nevím … Samo osobě říci, že si strany rozdělí moc, tak to je, dle mého pohledu, podstatou stranického demokratického systému. Jsou volby, lidé dají hlas stranám a z nich vzejde vláda a zbytek je nucen být opozici. To by bylo v pořádku, kdyby ty strany nereprezentovaly úzké mocenské a zájmové skupiny. To, že je reprezentují, je do značné míry dáno postojem české veřejnosti k politickým stranám a politice obecně. Ten je u nás negativní a to značné tomu stavu napomáhá. To znamená, že se té politiky, správě věcí veřejných, štítíme. Říkáme, to jsou oni, my s tím nemáme nebo nechceme mít nic společného. Tím se přirozeně vytváří prostor pro to, aby politické strany byly podniky, podnikatelské subjekty, které do politiky investují a mají z ní své výnosy a výhody.  Myslím si, že tento přístup k politice se čím dál tím víc prosazuje.

MS: Nu, ale vždyť my lidé máme také odpovědnost za věci veřejné, a proto se také máme podílet na správě prostoru.  Můžeme delegovat svá práva na zástupce, ovšem nemusíme se jich vzdávat, jak to někdy ukazujeme svou pasivitou a nečinností. To dokazuje jak účast ve volbách, tak i zájem, co se děje v zastupitelstvech. Můžeme to také nahlížet tak, že naší pasivitou se vzdáváme také své svobody. Měli bychom si uvědomit, že participace ve veřejném prostoru je bytostně v našem zájmu.

JW: Souhlasím a v tom je ten problém.

MS: Když lidé nepůjdou tímto směrem, tak se těžko budeme dostávat z bažiny, kde jsme uvízli. Budeme svědky větší a větší hniloby. Na žebříčku vnímání korupce, se naše republika bude posouvat v mezinárodním srovnání k těm nerozvinutým zemím, což není asi náš zájem.

JW: Já si myslím, že místem, kde demokracie slušně funguje, jsou menší místa a obce, kde se lidé jednoduše znají. Politici zde nepotřebují média, nebo velké prostředky na to, aby udělali kampaň. Je nutné, aby se s lidmi znali, komunikovali, aby se s nimi bavili. Leckde vidím, že tato lokální demokracie funguje. Lze hovořit o světýlku naděje. Bylo by dobré, pokud by to fungovalo i na jiných úrovních. Problém je, že ve velkých městech a v rámci republiky, kdy ke komunikaci jsou třeba sdělovací prostředky a také značné finanční prostředky pro velkoplošnou kampaň. Zde nastupují problémy s politickou korupcí.

MS: Nu, obtíž je, že člověk je přesvědčován, ba manipulován, aby volil toho a toho … Lidé se důkladně nezajímají o program, o to, co která strana dělá. I z naší praxe můžeme říci, že mnohdy politické strany si píší programy pouze pro formu jako slohové cvičení a ne jako výraz závazku, který bude během volebního období naplněn, tedy i program boje proti korupci.

JW: Jistě. Program by měl být studován. Je to ale pouze jedna stránka věci. Druhá věc je minulost a důvěryhodnost strany a lidí, kteří za ni kandidují. Myslím si, že je nutné též dobře naslouchat projevům těchto lidí, představitelů stran a kandidátů. Možná je to také případ pana Andreje Babiše[8]. Nechci nyní vynášet jednoznačné soudy. Pokud jsem však (32:59) četl výňatky z jeho rozhovorů, mám otazníky. I zde na Vysoké škole ekonomické v Praze měl veřejnou diskusi, kde říkal, že by rád řídil tuto zemi jako firmu, že ve firmě si nejlépe rozumí sám se sebou. K tomu nepotřebuje žádné společníky. Myslím si, že jeho pojetí demokracie je trochu nebezpečné. Jsme svědky rétoriky, která zavání „autoritářstvím“. „Já jsem ta autorita, jsem dobrý podnikatel, dobře řídím svou firmu a budu tím, kdo nebude hledět na kompromisy … Nebudu je hledat“. Soudím, že demokracie je o kompromisech. On říká: „ … oni se dohadují, ale já to pevnou rukou vyřeším.“ Pevná ruka a autorita. To je právě to nebezpečí, které zde vidím, kdy demokracie špatně funguje, je zkorumpovaná a náhled přijde někdo, jenž nabídne tuto pevnou ruku a vlastně dojde k ohrožení demokracie jako takové.

MS: Sluší se říci, že demokracie je nákladná a člověk se musí volky nevolky rozhodovat. Kdo se nebude rozhodovat, tak může přijít někdo, kdo bude rozhodovat za něj. Jsou lidé, kteří by to přijali, aby z nich bylo sejmuto toto těžké břímě. Dialog v demokracii není vždy plodný … Přihlásili jsme se k západnímu světu. Tamní demokracie je založena na soutěži a pluralitě politických stran. Mnozí lidé, kteří konfrontují ideál s realitou, mohou říci, že nemají uplatnění, neb jsou silnější, kteří je vytlačí. Když o něco usiluji, tak musím používat prostředků, které jsou v rozporu s principy slušnosti, tedy i korupci. To je voda na mlýn autoritářů … Je to energie proti demokracii. Díky tomu se může autoritář dostat do vrcholných pater společnosti a politiky. To vše díky rétorice, která působí jako sítě, kde uvíznou lidé s nedostatečným kritickým úsudkem považující dialogy v demokracii za snůšku žvástů. ( 35:07)

JW: Já si myslím, že se nyní dostáváme do situace, kdy to vyhnívání a zahnívání přináší nebezpečí autoritářského režimu. Zde je totiž ten náznak v rétorice, byť to nemá formu konkrétního programu. Je možné, že ten program to nebude říkat černé na bílém. Proto je nutné jej číst a uvědomovat si, co stojí za tím, jaké jsou ty konkrétní zájmy, jaký je motiv té či které osobnosti, jež usiluje o moc v demokracii. Komunisté také neříkali, že demokracii zruší a že zavedou totalitní režim, že budou zavírat do lágrů. To jistě nebyl jejich program v letech 1946, 1948 a později. Je nutné proto číst mezi řádky. V tom je demokracie hodně křehká a poranitelná.

MS: Neb čas pokročil, jak vnímáte návrhy na léčbu korupčního prostředí? Mnozí lidé formální postupy oponují tím, že se musí zlepšit vnitřní výbava, návyky.   

JW: Je dobré se ale ještě zastavit u protikorupční strategie, která by měla být aplikována. Dnes již existuje soubor kroků, které mohou situaci výrazně zlepšit. Abych byl pozitivní … Vláda schválila návrh zákona, který posiluje kontrolu obcí a krajů. Například posílí úlohu Nejvyššího kontrolního úřadu. Ten bude mít možnost kontrolovat obce a kraje. To je jedno z důležitých opatření, (36:52) které může zásadně ovlivnit atmosféru v této oblasti. Další je např. schvalování významných nájemních smluv na úrovni celého zastupitelstva a řada dalších známých věcí, které jsou předmětem opakovaných korupčních situací na úrovni měst a krajů. Co se týče obecného protikorupčního boje … Institut agenta provokatéra je, dle mého uvažování, sporný, kontroverzní, ale účinným. Je to pár věcí, které se daly spočítat na prstech jedné ruky. Pokud by se zavedly, tak může zastat zlepšení. Jistě se korupce nevymítí. Nejrizikovější místa z hlediska korupce jsou zmapována. Mapa existuje. Máme zde instituce jako je Transparency International a jiné občanské aktivy. I vláda a kompetentní místa mají své analýzy. Je však nutná politická vůle, aby tyto věci byly prosazeny. Domnívám se, že velkou měrou závisí na politických představitelích, mají-li zájem, zda chtějí a v neposlední řadě zda mají podporu svých politických stran. Právě oni bohužel mohou být korupčními strukturami ovládáni či ovlivňováni, a pak se těžko budou schvalovat zákony, které by tyto korupční struktury vážně ohrozily.

MS: Kéž je nebezpečí korupce pro demokracii bráno za bernou minci. Doufám že, následná léta neukážou negativní trend, jelikož je na tomto poli cosi uděláno. Snad tu českou demokracii uhájíme … Děkuji Vám za Váš čas.

…

JW: Bylo to logické vyústění situace. Tehdy jsem do Unie Svobody vstoupil a za čtyřkoalici jsem kandidoval do pražského zastupitelstva hlavního města Prahy. Je zvláštní, jak se podařilo Unii Svobody stigmatizovat pomyslným „sarajevským komplexem“[3], což odvedlo pozornost od podstatného a díky tomu také strana nečestně a potupně zanikla.

MS: Nu, strany vznikají a zanikají …

JW: Ano, zanikají, přestože měla svou historickou úlohu a splnila ji, neříkám dobře. Rozhodně šla směrem, který byl potřeba v dané historické situaci. (0:51)

MS: Je vhodné položit otázku, jak vnímáte fenomén konstituce českého bankovnictví. To mělo jinou úlohu v socialistickém, plánovaném systému. Nejprve šel plán a jeho hmotné vyjádření a později peníze. Jak se podle vás rodil bankovní systém? Zpočátku zde byly pouze státní banky. Byla zvláštnost, že Češi měli velké úspory … Jak se díváte na zrod tohoto důležitého odvětví?

JW: Byl to těžký porod. Co se týče významu bankovnictví pro transformaci, tak jsem pochopil, že největší význam byl racionální alokace zdrojů, protože v rámci úvěrování přichází projekt a žádosti o úvěr. Pokud systém funguje správně, tak dá zelenou dobrým, nadějným záměrům a zastaví ty špatné a podvodné. Proto dobré fungování bankovního systému je klíčové pro transformaci a pro rozvoj hospodářství. Problém toho českého bankovního systému byl ten, že onu rozlišovací schopnost neměl a pokud ji měl, tak byla velmi slabá, nebo ji měl velmi vychýlenou směrem k těm, kdo zaplatili či se s někým znali a tak měli správné kontakty.

MS: … měli sociální kapitál, který lidé dokázali svým umem proměnit v kapitál hmotný. 

JW: Na základě výše uvedeného můžeme tvrdit, že nedocházelo ke správné alokaci na ty projekty, které měl dostat peníze oproti těm, kdo neměli dostat. To nakonec vedlo k velké ekonomické ztrátě v polovině devadesátých let minulého století. Myslím si, že se však podařilo v tomto těžkém období vlastně nastavit procesy, které v bankách fungují. Já jsem pracoval na řízení rizik a nejprve tržních rizik, a poté kreditních rizik. Myslím si, (3:37) že systém na konci devadesátých let a počátku minulého desetiletí již počal fungovat, jak by měl a svou povahou přispěl ke stabilizaci ekonomiky.

MS: Zde je důležité říci, že v počátku transformace byl ten boom, člověk se podívá na statistiku bank, tak v roce 1990 je uváděno pouze šest bank na konci roku 29 bank.

JW: Myslím si, že je to bylo způsobeno příliš velkým licenčním liberalismem.

MS: Člověk pokud požádal o licenci, která se jevila jako věrohodná, tak ji měl možnost obdržet. Statistiky neklamou. Člověk se může tázat, proč lidé, kteří udělovali licence, postupovali tak rychle. Bylo tolik kvalitních projektů, že byly schváleny? Když půjdeme v historii bankovních licencí dále, tak zjistíme, že v roce 1992 bylo 46 bank a v roce 1993 57 bank.

JW: Myslím si, že to byl projev neodpovědného liberalismu. Dejte licenční podmínky a trh to vyřeší sám. Žel trh vše nevyřešil a dopady onoho štědrého rozdávání licencí nesou daňoví poplatníci.

MS: Váš postoj je takový, že centrální banka měla konat více.

JW: Sluší se říci, že ČNB[4] v této činnosti selhala. Dozor a licenční podmínky měly být tvrdší a to jak z hlediska povolení, tak z hlediska průběžného dozoru. Zde byla politika odezdi ke zdi, tedy od neliberální k ultra liberální.

MS: Ano, ale jde budovat kapitalismus bez chyb … Rok 1990 – 1991 byl rokem zahájení reformy přechodu od plánu ke kapitalismu. Ekonomika šla velkými tempy dolů. Ty banky pomohly k obnově země, hospodářství, financovaly ji. Dá se říci, že banky napomohly velkému vzestupu a měli bychom si uvědomit, že nebyla velká nezaměstnanost a v porovnání s dneškem byla na třetinové úrovni …

JW: Ano, bylo to období, kterému se říká bankovní socialismus. Vše má své důsledky. (6:15)

MS: Vámi zmíněný bankovní socialismus je slovem, kterému se brání lidé, kteří prováděli transformaci. Bylo to dědictví z privatizace. Je to jednoduché jej popsat. Banky měly fondy a ty vlastnily podniky, které financovaly mateřskými bankami. Vzniknul pěkný propletenec. Toto se asi nemělo stát?

JW: Banky by se asi neměly přímo podílet na řízení podniku. To byla problematická záležitost.

MS: Je to zřejmé a v zahraničí nepraktikované. Existuje zeď mezi aktivitami v bance. Zde asi nebyli lidé patřičně obeznámeni s fungováním bank a tak se počalo na zelené louce. Pokud si člověk projde minulost bank, tak zjistí, že zde byla Živnobanka, která zajišťovala styk se zahraničím, platby cizincům a domácím subjektům, poté zde byla ČSOB, která financovala zahraniční obchod. Lidé, kteří v těchto bankách působili, měli asi mlhavou představu o fungování trhu, ale těch byl zanedbatelný počet.

JW: Kdybychom to měli shrnout, tak to byla kombinace nízké zkušenost, špatné kvalifikovanosti a neochoty připustit rizika ultraliberálního pohledu, který zde zvítězil téměř ve všem.

MS: Nu, sluší se připomenout, že liberalismus není učení o chaosu, ale o svobodě vycházející z vnitřního řádu. Zde asi zvítězila bezbřehá svoboda a libovůle.

JW: Proto říkám ultraliberální. U mnoha věcí to hraničilo s chaosem. Uplatňoval se princip čím méně regulace, tím lépe.

MS: Zde se asi nepředpokládalo, že lidé, kteří budou usilovat o správu aktiv, kteří budou řídit banku, že jejich cílem bude snaha přivlastnit si spravovaný majetek vkladatelů a to se, žel, stalo. Pokročme dále. Jak se díváte na fungování financování podniků, které například šly do kupónové privatizace. (9:03) Banky založily privatizační fondy. Fondy vlastnily podniky. Vzniká otázka, zdali šlo jít jiným způsobem? Myslím tím na vstup zahraničních bank na český bankovní trh.

JW: Zde byla nezdravá vazba ten, který byl zmíněn výše, kdy vznikla cyklická propojenost mezi podniky – fondy – bankami – podniky … Byl tam konflikt zájmů. Podnik potřeboval peníze od banky, která z úvěrů žila, ale důležitost úvěru byla zesílena díky tomu, že podnik vlastnil fond banky. Podnik by za normálních okolností úvěr neměl získat, avšak protože to potřeboval fond, tak podnik potřebný úvěr dostal. Z hlediska krátkodobých cílů to pomohlo fondu, avšak z dlouhodobých perspektiv to nepomohlo bance a celému hospodářství.

MS: Ano, může se říci, že v jistém ohledu proměna hospodářství byla dělána na krátkodobé bázi.   

JW: Nu, zde byl jasný konflikt zájmů, a proto banky nesmí mít vlastnický podíl ve podnicích a je to tak správně. Zde regulátor v podobě ČNB chyboval, že ono propletené vlastnictví připustil. Abych se přiznal, žádný silný názor, jak by to mělo být jinak, nemám. Otázka zdali bylo správně, že banky zakládaly investiční fondy. Schéma té masové kupónové privatizace se ukázalo za nešťastné, jakkoliv se zdálo být geniální a úžasné v okamžiku, že se získala podpora ….

MS: … lidí … Sluší se říci, že to bylo přerozdělení státního majetku. V roce 1948 byl majetek zabaven a lidé dostali příležitost jej z části získat oním obrovským přerozdělením.

JW: Asi ano, ale jak se říká, ďábel se skryt v detailu a detaily celého procesu redistribuce majetku byly nedomyšlené. (11:09) Nyní můžeme sednout a vymyslet, jak to měl být. Každopádně tam byla velká řada hrubých chyb, které žel nastaly. Jedna z nich jsou právě fondy, které vznikly z ničeho nic viz. Harvardské fondy a jiné. Právě skrze fondy nám vznikli velcí miliardáři, nad jejichž jměním se člověk zastavuje.

MS: Nu, ale pokud by nebylo některých těch lidí, tak by se té slavné kupónové privatizace zúčastnilo daleko méně lidí, nebyla by to masová záležitost.

JW: Proto říkám, že nedokážu jednoznačně říci, jak by to mělo být, neznám výsledek možných scénářů, byť privatizace, jak dopadla, není potěšitelné. Na druhou stranu to vzbudilo velkou důvěru, velké naděje, pak to ale přineslo velkou desilusi a negativní pohled vůči systému jako takovému. Domnívám se, že z dnešního pohledu kupónovou privatizaci nemůžeme hodnotit.

MS: Ano, avšak kvůli tomu člověk nemůže snad negovat celý transformační proces, označit jej za chybný, špatný …  

JW: Je dobré připomenout, že kromě podvodníků zde byly fondy, které hospodařily (12:26) dobře a odpovědně se svěřeným majetkem … Za druhé privatizace přinesla obrovskou roztříštěnost a na burze bylo obchodováno asi 1700 titulů.

MS: Ano, byli jsme zemí, která má snad nejvíce titulů na občana a to i se srovnáním s vyspělými kapitalistickými zeměmi.

JW: Cenová funkce trhu prakticky selhala, stejně většině většina titulů z burzy byla stažena.

MS: Tituly, které se měly obchodovat, se neobchodovaly, i když lidé měli tu příležitost.

JW: Vlastně to byl celý proces redistribuce majetku. Myslím si, že v paměti mám záznam, že babička se mě ptala, kam ty kupóny má investovat? Bylo těžké se rozhodovat. Myslel jsem, že dobrá společnost byla Credit Anstalt, která zakládala fond. Je to rakouská banka s tradicí a jistě to bude dobrý fond. Babička to tam vložila, avšak ten fond ovládl Motoinvest[5] a z těch jejich prostředků zbyla nula, neboť to bylo úplně vytunelované. Tak se stalo …

MS: Mnohdy lidé měli oči pro pláč …

JW: Ano, lidé prakticky viděli šanci v možnosti ovládnutí fondu, vyvedení aktiv. To ten drobný investor neměl schopnost předvídat. (13:48) V ochránění těch drobných investorů, kteří participovali na kupónové privatizaci a privatizaci, stát selhal.

MS: Mohou se tyto problémy považovat za vedlejší efekt záměru, tedy to, co nebylo uvažováno a s čím se nepočítalo? V zahraničí, pokud někdo kradl, tuneloval a podváděl, byl patřičně odsouzen. Zde byli odsouzeni jednotlivci, a ještě se zpožděním, a proto lidé považovali za křivdu a za nespravedlnost.

JW: V zahraničí to také mají, ale ne tak masivně, jako v České republice.

MS: Vy jste zmínil otázku burzy. Ta měla fungovat jako prostor pro redistribuci majetku, bohatství, kdy člověk mohl koupit a prodat tituly privatizovaných podniků, dále měla odrážet cenu podniků a v neposlední řadě prostor, kam si podnikatelé chodí pro kapitál. Poukazoval jste, že svou funkci v tomto ohledu nesehrála.

JW: Rozhodně ne u té většiny privatizovaných podniků. Trh s těmi 1700 tituly nebyl likvidní. Stav na burze neodpovídal realitě. To je na samostatnou diskusi o burze. Myslím si, že do jisté míry zklamala, a to proto, že na ní nedochází k žádným emisím kapitálu. A když ano, tak emise je malá. Dá se s nadsázkou říci, že jsme zde měli umělý trh s akciemi a kapitálový trh v tom pravém slova smyslu neexistuje, jako tomu bylo v Polsku, Maďarsku, kde trh fungoval. Na druhou stranu se však domnívám, že u těch likvidních titulů cenotvorná funkce existuje.

MS: Ano, na pražské burze se obchoduje pár emisí … Je to bytostně spekulační trh. Cílem kapitálového trhu by mělo být získávání prostředků na kvalitní projekty a přitahování investorů. Emitenti (16:32) spíše volí cestu přes banky. Nač na kapitálový trh, když máme banku? Lidé utvoří záměr a nežádají investory, ale banku. To také může být silně ovlivněno „evropskou kulturou“ …

JW: Myslím si, že je to neustále spjato s nešťastnou kupónovou privatizací, kdy fondy byly staženy, došlo ke koncentraci kapitálu. Nemohu si pomoci, onen duch nad trhem přetrvává. Možná tam hrají svou roli podmínky pro emisi akcií a to z důvodu nákladů na jejich vydání. Proč zrovna v Polsku, Maďarsku. V tomto instituce kapitalismu selhává. Jak jsem uváděl, jdeme cestou pokusu a omylu. Ty zde byly velké a nyní jsme v situaci, kdy můžeme říci, že bankovní systém jakžtakž funguje. Burza nám běží a občas se objeví nějaká emise.

MS: Nesmíme zapomenout na energetickou burzu.

JW: Ano, ale myslím si, že je to opět pro mě velký otazník, jelikož zde máme monopolní strukturu a to v podobě ČEZ. Najednou řekneme, že zde budeme mít trh s elektrickou energií a budeme určovat ceny elektrické energie dle toho trhu. Člověk se selským rozumem vyvodí, že pokud je zde monopolní dodavatel, tak velmi snadno ceny ovlivní. (18:16) Poté se přijde a řekne se, že tyto tržní ceny budou regulovanými cenami. Tím se nepřímo umožní monopolnímu výrobci tlačit na zvyšování cen a zvyšování monopolních zisků. Opět je to „trh“ na nesprávném místě …

MS: Možná je to pouze hra na trh a chudák spotřebitel.

JW: Ano, považuji energetickou burzu do značné míry za hru na trh.

MS: Vedle burzy měl být i regulátor. Ten však přišel s velkým časovým zpožděním. Byla to asi další chyba. Komise pro cenné papíry měla vzniknout hned při počátku fungování burzy a kapitálového trhu obecně.

JW: Myslím si, že byla chyba, že regulace přišla tak pozdě …

MS: V tomto sektoru následně vyprchala důvěra …  Když instituce vznikla, tak po chvíli byla přesunuta pod křídla centrální banky v tom je také paradox.

JW: Já osobně nepovažuji za šťastné, že je to do jisté míry i pomsta lidí kolem Václava Klause[6] ideji Komisy pro cenné papíry, když byla sjednocena s ČNB. Neříkám, že vytvoření integrovaného dohledu je to katastrofou. Dlouhodobě bych mu nedůvěřoval. Je svým způsobem ojedinělý. Ve srovnání se západními zeměmi a Spojenými státy. Tam ty dohledy jsou oddělené. Na jedné straně je argument, e se dohled může lépe koordinovat. Na druhé jistá nezávislost dohledu posiluje fungování dohledu. Pokud by byl dohled nefunkční či nechtěl vidět jisté věci, tak je zde dohled jiný. Když máte vše na jedné hromadě a navíc, dle mého názoru, bankovní radu centrální banky jmenuje jeden člověk, tak může dojít k tomu, že dohled v nějaké oblasti jednoduše selže.

…